Mikuláši, nebuď srab!

Takže takhle by to nešlo

Jednak jsem neměla ani ponětí, že na konci kouzelnického vystoupení, které organizovala škola mé dcery pro první, druhou a třetí třídu se zjevíš i se svýma kumpánama a za druhé ses předvedl v takovém světle, které ti dobré jméno rozhodně nedělá.

V podstatě ti nevěřím, že jsi byl opravdický Mikuláš, ač oblečení, plnovous a hůl jsi měl přesvědčivou.

Ráda bych, abys mi odpověděl na pár otázek a klidně si je ber osobně. To, že mi dnes dcera usínala se strachem a zhoršilo se její astmatem zatížené dýchání, si beru osobně zase já.

Jak je možné, že jsi nechal mezi několik desítek malých dětí bez rodičů vběhnout čerta, dovolil jsi mu plivat oheň a ještě se před nimi předvádět s pytlem na zádech, ze kterého koukaly dětské nožičky?

Jak to, že jsi ho tam nechal tak dlouho samotného a když jsi se svým andělem přišel, tak ses choval jako slaboch, který nemá čertovské zlo pod kontrolou? Stěží tě bylo slyšet a vůbec celá tvoje nehybná postava vypadala jen jako křoví pro rejdění toho černého.

Jak to, že jsi nechal zástupce pekla na sebe strhnout celou pozornost a dal jsi mu pravomoc, aby právě ON byl tím, kdo kontroloval děti, zda jsou hodny sladké odměny? Jak to, že jsi nechal některé děti kvůli „špinavým nehtům či uším“ vrátit na konec fronty a ani ses jich nezastal?

Jen jsi tam stál jak neschopný svědek, který si není vědom své moudrosti a spravedlnosti.

Jak to, že tvůj anděl nepromluvil, nebyl taky tak akční, neměl v podstatě žádný prostor se projevit a na konci jen sladce rozdával Kinder vajíčka s přikázáním: „Musíte být ale hodné“?

Kde je bezpodmínečná láska?

Když můžeš dovolit zastrašování, proč nenecháš druhou stranu duality, aby také byla řádně projevena?

A to nejdůležitější nakonec. Jak to, že když jsi viděl tolik plačících dětí, které uslzené bloumaly tělocvičnou, jsi nezasáhl a neohraničil jsi zlo do správných mezí?

Já ti něco řeknu. Můj tehdy čtyřletý syn, který se na kouzelnickou estrádu dostal jako mladší bráška jedné z prvňaček protekcí, tě odhadnul takto: „To nebyl pravej Mikuláš, protože dal čertovi všechnu svoji sílu a andílek tam jen stál. To byla jen nějaká ukázka, žádnej Mikuláš. Ten by nemohl být takovej, viď mami?“ A já s ním souhlasím.

Víš ty vůbec, do čí role ses postavil?

Nech mě citovat z knihy Svatý Mikuláš od Jakuba Streita slova, které má tento světec na náhrobní desce: „Mikuláš, přítel dětí, pomocník chudých, ochránce pronásledovaných, zachránce v bouři.“

Ze všeho výše jmenovaného jasně vyplývá, že v tom hlavním jsi selhal. Nebyl jsi přítelem, ani ochráncem. Byl jsi jen bezmocnou figurou.

Pravý Mikuláš je spravedlivým a moudrým svědkem, který dokáže dětem bez posuzování nastavit zrcadlo, aby se nad sebou samy zamyslely. Má za sebou oba protipóly duality – čerta jako představitele zla a anděla, jako představitele dobra.

Mikuláš je jejich integrací a ani jedna z černo-bílé strany nemá právo hrát prim. To je totiž jeho hlavní úkol. Vybalancovat dobro a zlo a dát dětem v laskavosti zpětnou vazbu nad jejich činy. Mikuláš nezastrašuje a ani nikoho nenechá, aby děti strachem manipuloval, zrovna tak, jako jim nenechá mazat med kolem pusy.

Pravý Mikuláš po svém odchodu zanechá hluboký pocit posvátnosti

Ne uslzené oči, strach z usínání, koktání či případně noční pomočování. Mikulášský svátek totiž není příležitostí pro strachuplné prosazení morálky a zlomení dětí nezlomených. Je to zvěstovatel Vánoc, štědrosti a dobroty srdce.

A víš co, já ti to vlastně nemohu mít za zlé. Ty, falešný Mikuláši, jsi byl naprosto povedeným obrazem dnešní doby.

Symbolika prožitého

Zlo má moc, sílu, vizuální efekty, podbízí se, je vidět, slyšet, pohybuje se po celém prostoru a působí tak, že má vše pod kontrolou. Dobro je pasivní, stojí, nemluví, není moc slyšet a čeká, až si kdo k němu proklestí po překonání strachu cestu. A moudrost? Ta jen přihlíží. Zatím. Doufám, že naše děti, které nenecháme formovat strachem, ale naopak osobní zodpovědností a vědomím si své role v celku, tento obraz začnou překlápět.

A ono se to už děje, ale je potřeba, abychom my, rodiče, jen nečinně nepřihlíželi zajetým rituálům společnosti, které jsou destruktivní, nefunkční a většina společnosti vlastně ani netuší, proč se tak dělají. On někdo jednou do té koule hnoje strčil, tak ji valíme před sebou dál… dokud nevytvoříme jinou formu, která nahradí stávající zasmrádající tradici.

Vlastně není třeba ji nahrazovat, stačí, když bude existovat alternativa a rodiče budou mít možnost volit, jaké prožitky svým dětem zprostředkují.

Moje zkušenost mě poučila, že příští rok svoji dceru na kouzelnické představení, na jehož konci „kouzelník dětem vykouzlí malé překvapení“ plivající oheň, nepustím. Díky Bohu za to, že jsem tam tentokrát, při jejím prvním kontaktu s pekelníkem, byla osobně. Mnoho vystrašených dětí tam tento komfort přístavu bezpečí nemělo.

„Kdo však chce být pátého prosince Mikulášem, měl by na něj myslet. Pak bude Mikuláš opravdový“

P.S. S čertem jsem si to od plic vyříkala TADY >>>.