Cítíš, že na sebe stále tlačíš a nic není dost dobré?
Sebekritika, která nikdy nekončí, ti krade energii, radost i odhodlání. Možná jsi na sebe tvrdší, než si uvědomuješ – a teď je čas to změnit.
JE ČAS TO ZMĚNIT!
Nauč se zastavit vnitřní kritiku a začni se cítit dost.
Co mají společného tyto situace? Přednáška pro skoro 500 lidí, můj první (druhý, třetí..) workshop, vystoupení v Sama doma, dovolená na Srí Lance, úplňkový rituál hojnosti, natáčení videí pro Ženy ženám, den, kdy měla febrilní křeče naše nejmladší, a mnoho dalších významných událostí. Název článku už vám asi napověděl. Ano, v tyto chvíle jsem byla poctěna menstruací. Na svém...
Byla jedna duše. Se svými bratry a sestrami se rozplývala ve slunečním světle. Nic nemusela, po ničem ani netoužila, protože vše bylo dokonalé a harmonické. Vnímala, že je celá celičká upletená z paprsků lásky. Když měla náladu, zavlnila se a radovala se z toho, že je. Jednou se vytáhla do všech směrů jako žvýkačka a hrála si se svojí nekonečností. Když byla...
Jeskyně má pravidelný tvar kopule. Zdi zdobí ji tisíce zářivých krystalů, které odráží světlo z bílé koule vznášející se pod stropem. Vychází z ní mléčné záře a osvětluje celý interiér teplým světlem, které připomíná sluneční svit při východu slunce. Podlaha je naleštěná a zdá se, že je vybroušená z jediného, obrovského ametystu. Máme na sobě bílé a červené jednoduché šaty ze splývané...
„Opravdu to chceš?“, zeptalo se tělo. „Ano, chci. Chci zakořenit své duchovní poznání do hmoty. Chci mít nohy na zemi. Chci tě plně obývat, být si tě vědoma a umět ti naslouchat.“ „Víš, že budeš muset udělat nějaké změny? Hodně změn.“ „Vím a přesto to chci. Ne, přesněji je to takto: vím, a právě proto to chci!“ „Dobře, ale věz,...
Už jste se někdy vztekali? A jak vás to bavilo? Já jsem měla období, kdy jsem byla vzteklá docela dost. Děti věděly, jaké tlačítko zmáčknout, aby se tsunami vzteku zvedla a já jen bezmocně zírala, co to ze mě jde za… fujtajbly. Vztek znám i teď, ale naučila jsem se šikovnou techniku, díky které ho většinou (ano, někdy...
Možná to zná každá máma. Možná i každý táta. Mně se to děje opakovaně. Mazlím se se svými milovanými dětmi a obzvláště s tou dvouletou. Otírám svoje tváře o její lesklé vlásky a hebounké bříška. Pusinkuji ji na krk, jemně ji koušu do žeber, funím jí do podpaží, až se zalyká smíchem. Šimrám ji svými vlasy po obličeji a obtáčím si její tělíčko kolem krku...
Byla jsem otrokem. Stále ještě částečně jsem, ale už se mi podařilo rozmáchnout křídla svobody a dostat se nad pocit zavalenosti věcmi a hmotou obecně. Díky Míše Vodenkové Polákové, se kterou vám přináším rozhovor, jsem pochopila, jak souvisí stav mého domu, agenda mých věcí a můj vnitřní svět. Prošla jsem ohromou očistou i duchovním procesem odpoutávání. Zjistila jsem, jak...
„Já ti jednu fláknu,“ řekla káravým hlasem prababička Sárince, když strhla obrázek nalepený na dveřích. Mé mateřské kontrolky se naléhavě rozblikaly. „Babi, to né.“ „Ale nemůže přece dělat všechno, co chce!“, dodala na svoji obhajobu. „To nemůže, ale… fláknu, prosím, né.“ A bylo po dialogu. Sárinka ho velkoryse přešla, zatímco mně se pak ješte celý den a večer převaloval...
Měla jsem příležitost pracovat s jedním okouzlujícím mladým mužem, který mě nechal nahlédnout do zákoutí své mysli, a přestože byl schopný, chytrý, příjemný, hezký a milovaný, neměl v sobě vůli žít. A dnes už není… :( Podobných příběhů jsem vyslechla několik, a tak jsem si z nich vyvodila poučení Upomínku toho, co by mělo patřit do manuálu vědomého rodiče a co, když ve výchově chybí,...
Nemůžu se rozhodnout, jak rozhovor s Petrem Růžičkou, učitelem pohybu, uvést. Probrali jsme toho hodně a já za slovy, která byla vyřčena, slyším mnoho paralel s duchovní praxí i životem samotným. Klikněte na obrázek a poslechněte si povídání nejen o tom, proč je dobré nedupat.
