Cítíš, že na sebe stále tlačíš a nic není dost dobré?
Sebekritika, která nikdy nekončí, ti krade energii, radost i odhodlání. Možná jsi na sebe tvrdší, než si uvědomuješ – a teď je čas to změnit.
JE ČAS TO ZMĚNIT!
Nauč se zastavit vnitřní kritiku a začni se cítit dost.
„Mami, já když usínám, tak se bojím. Mám pocit, jakoby mi něco chybělo“, stěžuje si Sárinka z postýlky. A protože na svých seminářích rodiče povzbuzuji v tom, aby učili své děti pracovat v mysli a s myslí, prozradím Vám, jak jsme si s chybějícím něčím hravě poradili my. „A co ti chybí, Sárinko?“ Ptám se, zatímco už ji mám přitulenou u sebe na válecím...
Ahoj Terezko, chtěla jsem se s tebou podělit o jeden super zážitek s MH. Inspirovala jsi mě větou, že sis takhle odstranila poporodní bříško, tak jsem si říkala, že to je vlastně super nápad a že to můžu zkusit taky. Tak jsem si našla klidný koutek, naladila se na sebe, na tělo a chtěla se rovnou soustředit na břicho. Ale nešlo to, hlásila...
Porod je snad největším zasvěcením v životě ženy Probíhá na všech fyzických i jemnohmotných úrovních a přerozuje ženu do nové role – role matky. Jen málokterý muž se po mnohaletém úsilí na duchovní cestě propracuje k tak kompletnímu “restartu” mysli, jako žena, která právě porodila. A právě v tom “přeprogramování” tkví obrovské požehnání, ale občas také (vlastně až velmi často) promáčené kapesníky od slz...
„A kdy se mu to stalo?“ „Před dvaceti minutama.“ Sestra na zubní ambulanci motolské nemocnice zůstala pohledem viset na mém pětiletém synovi o chvíli déle, než bývá příjemné. Neřekla už nic, ale bylo mi jasné, že jí v hlavě zní pochybovačný hlásek, který vytahuje na světlo zkušenost. Děti s rozkouslým jazykem přece plivou krev a neusmívají se! Málem bychom tento krvavý scénář...
Dětský řev, třesoucí se ruce, slzy, voda všude kolem a prst ne a ne se trefit na zelené sluchátko na mobilu. A přitom to mělo být takové prima inspirativní setkání žen, matek, které se pustily do podnikání. Jeden pohyb paže, který se omylem potkal se sklenicí horkého hruškového džusu, udělal z dámského dýchánku drama. Patnáctiměsíční chlapeček to schytal rovnou na hlavu a zádíčka...
Sedět vedle bíle povlečeného lůžka by nebylo zas až tak strašné, pokud by na tom lůžku neleželo moje ztěžka oddychující tříleté dítě, nebo by budova nenesla název nemocnice. Doktor poslouchá šustění v hrudníčku zezadu, pak zepředu a tváří se zadumaně. Dá Sárince dýchnout aerosol na roztažení průdušek a s empatickým výrazem nás informuje, že za hodinu budeme vědět, jestli dnešní noc...
„To je tedy pěkná a extrémistická hovadina,“ pomyslela jsem si, když jsem poprvé slyšela o tom, že někdo narozené miminko neodstříhává od placenty. A jak už to život umí, uběhlo pár let, přestěhovala jsem se za sedmero řek, sedmero údolí a taky jsem v lecčems dospěla. Nebo snad zmoudřela? No, to se uvidí až časem, každopádně má osobní pohádka o placentě...
Už Vás někdy zbouchnul terapeut? Mě jo, a jestli Vás zajímá, jak se to stalo, tak já odhodím závoj studu, košilku tajemství a spoďárky obav, jak článek přijmete, a pěkně Vám to tu vylíčím. Namlouvala jsem si, že dvě děti stačí. Cítila jsem, že k nám patří minimálně ještě jedna bytost, ale všude jsem vnímala signály, že není vhodný...
Věděla jsem to ještě před početím a prožívala jsem to v průběhu celého těhotenství. Tohle miminko je tedy opravdu dáreček! Jak se k nám dostalo jsem popsala v TOMTO článku a teď Vám svěřím, co předcházelo jeho narození. Jsou to důvěrné informace, tak prosím o čtení s respektem a otevřenou myslí. Celé těhotenství jsme s miminkem strávily ve vzájemné komunikaci. Hodně jsem pracovala –...
Článek o tom, co porodu předcházelo, naleznete ZDE. Sahám si na krk a nahmatám ho. Medailon „rodící bohyně,“ který jsem dostala včera večer od manžela „A hned si ho vezmi,“ říkal mi s nadějí v hlase, že třeba už brzy se do rodící bohyně vtělím já sama. Jsou 4 hodiny ráno, 11. března, a já sedím potmě na záchodě a tělo se ukázkově...
