Pět cenťáků přes noc v pase pryč. Zázrak? Nikoliv!

Ahoj Terezko,

chtěla jsem se s tebou podělit o jeden super zážitek s MH. Inspirovala jsi mě větou, že sis takhle odstranila poporodní bříško, tak jsem si říkala, že to je vlastně super nápad a že to můžu zkusit taky. Tak jsem si našla klidný koutek, naladila se na sebe, na tělo a chtěla se rovnou soustředit na břicho. Ale nešlo to, hlásila se hlava.

Byla jsem z toho poněkud rozladěná, nechtěla jsem řešit hlavu, když chci řešit břicho! Ale bylo jasné, že pokud nezačnu hlavou, nebude nic. Kapitulovala jsem.

V hlavě byly obrovské jeskyně

Asi jako v pohádce S čerty nejsou žerty. Pod stropem jeskyní se valil ohromný šedivý kouř. Byl všude, převaloval se z jedné jeskyně do druhé, nikudy nevycházel. Byl tam a vypadalo to, že nemá kudy ven.

První, co mě napadlo, byli hasiči. Přije li, vysáli přístroji kouř, otevřeli jedno okno na levém spánku a zase odjeli. Zůstalo po nich sice vyvětráno, ale stále jeskynně šedivo, pusto a prázdno. Ale to už se tam z mého srdce hnala překrásná Duhová víla s košíčkem v ruce.

Přiběhla do hlavy, rozhlédla se, pozotvírala i další okna (levý spánek a třetí oko), vpustila dovnitř sluníčko a během chvilky celý prostor osázela, zalila a nechala tam růst překrásné rostliny. Byly úchvatné, barevné, bylo jich tolik! Takže snad hotovo, konečně můžu na to břicho .

Co teda moje břicho?

Jasně, je v krunýři. Divném rosolovitém růžovém krunýři, který začíná pod prsama a končí až někde u konečníku. Byl fakt hnusný, i když růžový. Taková houba. Obrovská houba. A něco v ní… Už vidím… miminka. Vlastně červi. No prostě miminka, co vypadají jako Žížala Jůlie. Včetně dudlíku.

Bylo jich tolik, že se mi z nich dělalo nevolno. Rozežíraly mě zaživa!!! Čím víc užraly, tím víc se ta protivná růžová houba zvětšila. Fuj! Ale co s nima? S tolika miminkama? Probůh, nic mě nenapadá! Co se dá dělat s miminkama??? Proč tu nemají svoje maminky? Aha! Maminky!… ale kde je vzít?

Chvíli váhám

Najednou cítím, jak se mi z hlavy valí zástupy maminek. No jasně! To jsou ty rostliny, co už vykvetly. Jsou to maminky! A je jich tolik! Sláva, tolik maminek, to snad bude stačit, je tak úlevné cítit, že na ta miminka nejsem sama, že každé má svojí maminku. Fakt to nemusím strhnout všechno sama! Huráááá! Maminky se převalily jako stádo bizonů přes prsa a valí se na břicho.

Každá si odchytává to svoje miminko, některá i dvě až tři a i s miminkama se valí dál přes boky a stehna dolů do nohou a palci pryč z těla. Trvá to neskutečně dlouho. Aspoň mně se tak zdá, i když to je ve skutečnosti jen pár minut. Ale je to úžasně úlevné. Jsem šťastná, že už ta miminka nebudu mít na starosti. Nezvládala jsem to, ničilo mě to.

Odsun maminek

Poslední maminky a miminka opouštějí palce nohou a já koukám unaveně na ten růžový rosolovitý krunýř na svém břiše, který je konečně prázdný. Už se nezvětšuje. Paráda. Co mi to připomíná???

Už vím, no jasně… placenta! Vždyť je to placenta. Že bych ji zapomněla porodit? Aha, už si vzpomínám, vytvořila se znovu někdy kolem 4. měsíce moji druhé holčičky. To mě dohnala únava. Dobře, tak je teď tady a je třeba ji dostat pryč. Už ji nepotřebuji.

Takže znovu ji porodit?

No jasně, co jiného s placentou? Svezu se na kolena, vlastně spíš na všechny čtyři a stejně jako při porodu tlačím i placentu ven. Jde to pomalu, nechce se jí, ale cítím, jak se ta měkká houbovitá tkáň posouvá skrze porodní cesty. Je to dobrý, za chvilku bude venku…. Úleva, už jsem to zase já. JEN já. Bez placenty a miminek. Cítím zvláštní prázdnotu v břiše. Vlastně stejně jako po skutečném porodu.

Návrat rozkoše

To prázdno tam nepatří, něco chybí. Ale co? Něco žlutého! Balonek? Přijímám pochvou do sebe žlutý balonek. Když se protlačí dovnitř, rozzáří se celé břicho a rozsvítí se nápis ROZKOŠ. To je ono!!! ROZKOŠ. Málem jsem zapomněla, že něco takového existuje. Roztírám si žlutou rozkoš po břiše, jako kdyby to byl tělový krém. Ale nestačí to. Celé mé tělo volá po této blahodárné výživě.

Důkaz v centimetrech

Beru do ruky skutečný krém, aby iluze byla dokonalá a dávámm se do práce. Roztírám ho po celém břiše, na prsa, ruce, krk, obličej, hlavu. I vlasy potřebují promazat. Nakonec přicházejí boky, stehna a zbytek nohou. Byla jsem tak vysušená! Proto mě často pálilo celé tělo a vypadávaly mi vlasy. Chyběla mi ROZKOŠ a radost ze života! Teď už vím a začínám ožívat.

A děkuju. Děkuju, Terezko, za inspiraci. Ale děkuju i sobě. Za ochotu podívat se problému na zoubek a věnovat mu potřebný čas. Už vím, co mi chybělo a vím, kde hledat řešení . Večer se jdu jen tak pro zajímavost změřit v pase. Mám o 5 cm míň. Přesně o těch 5 cm, které se mi objevily cca. 4  měsíce po porodu a které tam před těhotenstvím nebyly.

Daniela

Chcete se také naučit metodu Mentální harmonizace? Stáhněte si eBook Lékárnička v hlavě ZDARMA, nebo přijďte na workshop!