Odchod miminka – zkušenosti ze života klientek

Připravovat natěšenou a lehce se strachující těhulku na porod je velmi milá zkušenost. Avšak, ač se to zdá na první pohled zvláštní, při práci s ženami, které ke mně přicházejí po potratech nebo s poporodním traumatem, vnímám ještě další, přidanou hodnotu.

Tou je obrovská úleva, která je ihned jasně viditelná po dobře provedené niterné proměně.

Původně utrápené ženy se narovnají v zádech

Také jim povolí svaly v obličeji, zněžní, oči se víc otevřou a začne v nich opět svítit jiskra radosti ze života.

A protože mám pocit, že žen, které přišly o miminko, je velké množství, napadlo mě Vám nabídnout ponaučení, které jsem sama pro sebe získala skrze desítky a desítky klientek s tímto tématem já. Ony jsou věci totiž často jinak, než se zdají být. Schválně si to poslechněte.

Prosím, čtěte s vědomím toho, že tento seznam je obecný – tedy není a nemůže být platný pro všechny bez rozdílu, protože každá bytost zde má své individuální téma k prožití, a každá je na různém stupni poznání. To s sebou nese i rozličné zkušenosti při podobném prožitku, avšak pokud bych měla vypíchnout shodné body, které ženy po potratu v sobě samy naleznou a velmi často se opakují, byl by to tento seznam.

Ponaučení č. 1:  Život není tak křehký, jak si myslíme

Ne, opravdu není. Když je totiž duše rozhodnuta, že tady svůj život chce prožít, tak jí v tom nic nezabrání. Ani nezřízený životní styl matky, ani nemoci, ani snahy o vypuzení, a už vůbec ne strachuplné myšlenky či primární odmítnutí těhotenství. Leda tak řízená interrupce, ale to je jiný příběh.

Každá duše má svůj životní, učební plán a do toho patří i vědomí si zásadních momentů, které dané duši mají přinést poznání a duchovní vzestup. Pokud je v jejím učebním plánu, že pobude v této realitě jen pár týdnů, tak tato bytost ví, že z této zkušenosti může mnohé vytěžit a načerpat a celé poznání koncentruje do této vymezené doby.

Ponaučení č. 2: Dítě není za odměnu a potrat není za trest

Je třeba si uvědomit, že nelze s Životem obchodovat a snažit se získat něco za něco. Takto to opravdu nefunguje.

To, že žena otěhotní a zažehne se v ní nový život, je projev Milosti. Tudíž nejde o odměnu, ale o dar, který není závislý na tom, jak žena žije, smýšlí a koná. Na každé početí je třeba nahlížet jako na zázrak, který je primárně řízen z druhé strany – tedy ne z naší reality.

Celá řada duchovních bytostí se podílí na tom, aby se setkala správná duše se správnou zakázkou na život s přesně takovými rodiči, kteří ji mohou tyto specifické zkušenosti zprostředkovat a hlavně je potřeba to vše zkoordinovat s jedinečnou kvalitou času, který toto vše může dovolit prožít. O měsíc dřív by to už neklaplo, zrovna tak, jako ani o měsíc později. Tomu můžeme říkat osudové načasování.

My, jako plánující rodiče, můžeme udělat vše proto, abychom byli maximálně připraveni na těle i na duchu, ale jestli se to stane a vajíčko se spermií se začne množit do podoby malého člověka je mimo naši kontrolu.

Zrovna tak není odchod dušičky z plodu trest za nějaký přešlap. Dítě nám nikdy není odňato proto, že si ho nezasloužíme, nebo nejsme dost dobří. Takhle krutý život není. Dítě odchází proto, protože má hotovo – splnilo svoji misi a jeho duše již nepotřebuje procházet hutnou fyzickou sférou, ve které žijeme my.

Ponaučení č. 3: Miminka Andílci nejsou chudáci

Uvědomme si, že bytí v této realitě je poměrně náročné. Nejprve je potřeba se sžít s hmotnou schránkou a to pro jemnohmotnou duši bývá docela výzva. Dále je třeba projít branou zapomnění a odpoutat se od vědomí si svého pravého domova, abychom se zde při hře života mohli znovu rozpomenout a prodchnout hmotnou realitu mocným vědomím.

Toto jsou oba procesy, kdy se umenšujeme a omezujeme naší pravou a zářivou podstatu. Z tohoto hlediska není třeba vnímat krátký pobyt na tomto světě jako smůlu. Ano, je to tu úžasné a naprosto jedinečné místo k seberealizaci a prožívání, ale tam, kam se vracejí duše dětí – Andílků je neméně tak krásně, neřku-li mnohem svobodněji.

Ponaučení č. 4: I tak krátký život sem přichází zažehnout mocnou pochodeň

Děti, které sem přichází jen na pár týdnů, to tak mají v plánu a jsou srozuměné a tím, že si tu odžijí jen krátký čas a nic je nepřiměje zde zůstat déle. Ani prosby, ani lákání, ani vzorné chování rodičů.

Obecně jsou to velmi moudré, dalo by se říct až mistrovské bytosti, které přišly s velkým posláním. Každá žena, respektive rodič, který prošel ztrátou chtěného (a často i nechtěného) miminka potvrdí, že se jeho život rozdělil na „předtím“ a „potom“. Tato zkušenost je velikým zlomem, který přišel proto, aby převrátil stávající hodnoty naruby. Aby otestoval vztahy, zatřásl jimi v základu a aby dal rodičům příležitost bilancovat a ujasnit si, co je vlastně důležité, co je vítané a co je třeba už pustit a následně opustit. Je to veliký a neočekávaný výlet do podvědomí s  putováním v podzemních katakombách, kde bydlí dávno zasuté a zaprášené strachy.

Bez takto silného impulzu – tedy bez osobního setkání se smrtí by se tyto tajné dveře neotevřely a člověk by nemohl zjistit, jaké nepravdy a falešné představy o sobě sama žije. Je to tedy vysoká duchovní maturita s velikým potenciálem, ač je provázena silnými pocity bolesti ze ztráty – opuštění, beznaděje a často i viny.

Ponaučení č. 5: Jejich odkaz zde stále žije a působí

Velmi hluboké je uvědomění, že odkaz, který sem takové miminko – Andílek přineslo není jen nepatrná jiskřička, která na moment zazáří a zhasne. Naopak. Když je potrat vědomě uchopen, odšpuntuje velký obrat, který se lavinovitě šíří nejprve od rodičů, přes děti, příbuzné, kamarády, kolegy… a to vše se děje díky tomu, že si truchlící rodiče dovolili být niterně zasaženi a tím přeprogramovali sami sebe a celé svoje vyzařování navenek.

Každé odešlé děťátko rozpoutává transformační vlnu velikosti tsunami, jejíž dosah si jen stěží dokážeme představit.

Ponaučení č. 6: Každá duše potřebuje mít svoje jasně vyhrazené místo v rodinném systému

Aby v rodině mohl nastat klid a prožitek stability, je vhodné, aby rodiče potracená miminka považovali za součást rodinného systému. Tím mám na mysli to, aby se nevydali cestou zapomnění a potlačení bolavé zkušenosti, ale naopak aby ji přijali s tím, že patří k nim.

Když rodiče tuto skutečnost přijmou a představí si svoji rodinu včetně miminek – Andílků, objevují se jim krásné, láskou a harmonií naplněné vize, kde každý má své místo, stojí tam, kde patří a všichni se vzájemně podporují a posilují. Tyto obrazy mají veliký uklidňující efekt a napomáhají i dalším dětem, které se případně k rodině v budoucnosti přidají, aby byly přijímány ve své jedinečnosti, nikoliv jako náplast za chybějícího Andílka.

Ponaučení č. 7: Pokud jsem lekci pochopila, nemusím opakovat tuto učební látku

Přesně tak. Když celý proces transformace zažehnutý potratem projde – tedy rodiče si dovolí prožít svoje hluboké pocity a přistoupí na to, že jsou touto zkušeností proměněni, není potřeba, aby učivo stejné třídy opakovali znovu a znovu. Stát se to může, ale většinou to není třeba.

Je zcela přirozené, že při další snaze o početí cítí rodiče strach, aby se to nestalo znovu, ale lze s ním pracovat a po smíření se s minulou ztrátou, navíc pokud rodiče pochopili smysl toho všeho, můžou energii strachu překlopit do víry a naděje.

Jejich reprodukční orgány jsou nadějí zaplaveny jako živou vodou a začnou doslova zářit a pulzovat. To vytváří vhodnou půdu pro další děťátko, které do vínku dostane již při úplném počátku  vhodné podmínky ke svému růstu a zároveň prožitek, že život v sobě nese hojnost a tvořivý potenciál.

Ponaučení č. 8: Život nedělá chyby

Toto je krásné a úlevné poznání. Často se ženy po potratu ptají na logickou a samo-nabízející se otázku: „Proč právě nám se to stalo?.“ Odpověď je krutá, když se takto napíše, ale pokud ji rodiče na konci procesu smíření sami objeví, je pravdivá, prostá a naopak povzbuzující.

Stalo se to právě Vám proto, protože to bylo to nejlepší, co jste v rámci probuzení svých mimořádných darů potřebovali prožít. Život nedělá chyby a ono je většinou až časem vidět, k jakým úžasným změnám prožitek potratu přispěl. Vždy to má svůj smysl, naprosto vždy, což v žádném případě neznamená, že když se to právě děje, je to příjemné.

Ponaučení č. 9: Vše je tak jak má být  – není co odpouštět

Nakonec jsem si nechala poučení, které se mi zdá nejzásadnější a shrnuje v sobě všechna předchozí.
Většina žen, která vyhledala mou pomoc s tímto tématem, měla potřebu požádat své miminko – Andílka o odpuštění a VŽDY dostaly odpověď, že je vše v pořádku. Tato skutečnost často byla vyjádřena velikým srdcem, úsměvem, pohlazením či slovním ujištěním.

Pamatujte si, že Vaše děťátko v nebi se na Vás nezlobí a nemá co odpouštět. Kdyby potřebovalo zůstat, udělalo by to. Kdyby zde mělo jiný úkol, než Vás během několika týdnů přeformátovat, zrealizovalo by ho. Kdyby mělo prožít dlouhý život, zůstalo by tu a nic by ho nezastavilo v tomto záměru.

Ale bylo to jinak. Bylo to tak, jak mělo být a ona duše to moc dobře cítila. Vrátila se Domů obohacena o prožitek kontaktu s hmotným světem a o novou rodinu, s kterou na věky věků propletla svůj osud.

A teď se kouká z nebeské výšky na planoucí světlo, které pomohla zažehnout a usmívá se. Drží Vám palce a jak jen to jde, pomáhá Vaší duši žít svůj potenciál a naplnit svoje poslání. Je to velká pomoc, opora, příležitost… dar.

Duše prokázala světu službu a bez jejího příchodu a odchodu by tato realita nebyla tím, čím jest. A harmonie vesmíru je i nadále zachována… i díky Vám, rodičům, kteří prošli zasvěcením ztráty miminka.