Někdy je to úplná drobnost, snad by se dalo říct i blbost, která nás dokáže vytáhnout z bryndy, když si na ni vzpomeneme.
V mém případě to byla věta „vzpomeň si na balónek“, vypuštěná z úst mého muže, která mi pomohla se během sekundy přeladit z roztříštěnosti a neefektivního využívání své síly do koncentrace a perfektního zacílení mého konání.
Byl to můj první porod a druhá doba porodní, kdy jsem měla pocit, že se snad musím roztrhnout vejpůl, mě docela zaskočila. Tělo si tlačilo samo, ale já jsem mu svým strachem z bolesti házela klacky pod nohy.
Byla jsem rozstřelená, rozpliznutá, ve zmatku a chvilkové panice. Sílu kontrakcí jsem rozptylovala do všech směrů, místo toho, abych miminko posílala dolů. Sárinka se vždy zhoupla a ukázala svoje vlasaté temínko, aby vzápětí zase zajela zpátky do mého těla.
Manžel si všiml, že mrhám silou a nejsem koncentrovaná a udělal to nejlepší, co mohl – hodil mi záchranné laso.
Na předporodní přípravě u naší porodní báby jsme si demonstrovali fázi tlačení pomocí obyčejného nafukovacího balónku. Když se do něj fouká jen z plic a tváří, nenafoukne se.
Nafukovatelka zrudne, možná jí popraskají i žilky v očích, ale balónek se nehodlá zvětšit. Až když se do foukání zapojí i břišní svaly a bránice, tak pak se teprve balónek uráčí nafouknout. Návod na efektivní tlačení je stejný – jen bez nutnosti balónku. :)
Když mi Daniel v jedné zásadní větě připomněl správnou techniku, moje vědomí na to reagovalo okamžitě. Jakoby se z rozptýleného světla stal svazek laseru, který má přesné zacílení a ohromnou sílu.
Najednou mi bolest nevadila. Možná, že i zmizela. Věděla jsem totiž, jak mám s danou situací pracovat, kam napřít svoje úsilí a cítila jsem, že jsem to já, kdo koná. Na rozdíl od předchozího pocitu, kdy bylo konáno mnou.
Tělo v podstatě vytvářelo stále stejné tlakové vlny, jen já jsem se jim přestala bránit a naopak je využila. Sárinka vyklouzla na třetí vědomé zatlačení. Vyplavala do voňavé vany rovnou celá, jako delfínek.
Při druhém porodu jsem tuto zkušenost využila hned od prvního pocitu na tlačení a ihned jsem se koncetrovala dovnitř a směrem dolů. Pocit na roztržení se ani nedostavil. U Thea tato fáze porodu trvala tak minutu až dvě, než mi přistál v téže vaně na břiše.
A při třetím porodu? Jen jsem zaměřila pozornost na miminko a směr, jakým má vyplout ven, a Marion vyklouzla na jeden jediný výdech.
Řekla jsem si, že se o tuto snadnou techniku uvědomění si efektivního tlačení s vámi podělím. Zkuste ji předvést také nastávajícím otcům. Třeba vám pak, jako mně, ušetří spoustu sil a bolesti, kdyby se vám náhodou stalo, že místo vytlačení miminka budete mít chuť porod zastavit a jít si odfrknout na kafe s kamarádkou.