Co dělají popeláři v plicích mé dcery?

Sedět vedle bíle povlečeného lůžka by nebylo zas až tak strašné, pokud by na tom lůžku neleželo moje ztěžka oddychující tříleté dítě, nebo by budova nenesla název nemocnice. Doktor poslouchá šustění v hrudníčku zezadu, pak zepředu a tváří se zadumaně. Dá Sárince dýchnout aerosol na roztažení průdušek a s empatickým výrazem nás informuje, že za hodinu budeme vědět, jestli dnešní noc prospíme na svých polštářcích, nebo se budeme snažit usnout pod nemocničním povlečením.

 „Sárinko, copak je v těch plicích, že vzduch nemůže volně proudit ven a dovnitř?,“ ptám se, když nás personál nechá o samotě.

„Jsou tam náklaďáky.“

„Co s nima? Necháme je uvolnit cesty a pošleme je do garáže, jo?“

„Jo,“ a ukazuje, kam mám jemným tlakem prstů z jejího hrudníčku odtáhnout jednotlivá vozidla. Některé náklaďáky jedou do prstů na rukách, a některé překonávají hranice těla a končí na hromadě šrotu vedle dveří našeho dočasného útočiště.

„Ještě tam je pan pošťák na kole,“ říká mi po dotazu, jestli máme dopravní komunikace průjezdné. Pan pošťák patří k náročnějším delikventům a nehodlá opustit dobytou pozici v Sárinčiných plicích. Nakonec ho musím sundat z kola, odvézt ho za rodinou, a kolo zlikvidovat samostatně. Co se stalo s nedoručenou poštou raději nezkoumám.

 Poté je ta správná chvíle na opravu komunikací

Řešíme pochroumané silnice, a navíc se v jedné z postranních ulic zasekli popeláři. Safra, to je velká výzva. Probírám se Sárinkou, jak je můžeme dostat z úzké uličky. Podvědomě cítím, že tato část plic, kde moje dcera v představě vidí popelářské auto i s posádkou, moc nefunguje. Nakonec se nám podařilo toto kovové monstrum dostat na periferii a nechat je vyklopit směsný odpad na skládku.

Po tomto logisticky i psychologicky náročném zásahu se mi zdá, že se Sárince mírně ulevuje a už nedýchá tak mělce. Ještě asi 5 minut jsme řešily zapeklité dopravní situace a zácpy, a pak mě konečně napadla ta správná otázka.

„Sári, proč tam vlastně máš takový dopravní chaos?“

„Protože tam uprostřed stojí Theo.“

Kdybych stála já, tak bych si hned kecla na zadek. Takže odtud vítr fouká. Odtud to fičí! Tříletá Sárinka žárlí na svého ročního brášku… A ani se jí nedivím. Je to mimino s hodně vysokou nasazenou laťkou na maminkovský servis. Celých 9 měsíců se nechtěl hnout z mého náručí. Nechtěl ani k tatínkovi, a když jsme si se Sárinkou utrhly kousek času jen pro sebe, měly jsme ho okořeněný zoufalým pláčem, který prosakoval přes několikero zavřených dveří.

„Dalo by se s tím Theem nějak hnout?“
„Ne.“

Ne. A tečka. Dochází mi, jak zoufalá naše dcera je, a jak volá o pomoc. A také si uvědomuji, že teď to takto máme, a mně nezbývá, než to přijmout. Hladila jsem jí ve směru vyprazdňujících se silnic a nechala jsem toho malého nezbedu, ať si stojí tam, kde si ho jeho sestřička ve své bezmoci vizualizovala.

Pan doktor Sárinku polepil držátky na hadičky, napojil ji na kyslík a do papíru si napsal slovo bronchitida. Diagnózu žárlení jsem si do pomyslné karty zaškrtla jen já. Noc v „hotelu“ bílých plášťů jsme měli zajištěnou a mně se ulevilo, že nemusím současný stav svádět na pneumokoka, ani na jiného mikro živočicha. Já jsem příčinu už znala, ač by si pan doktor ženevské nemocnice asi klepal na čelo.

Noc byla divoká, ale pro mě rozhodně plodná

Mohla jsem si, jako matka, lecos douvědomit, utřídit a opravdu se, ač nerada, smířit s tím, že naše dcera momentálně potřebuje stažením průdušek signalizovat, že v jejím světě je něco, co špatně vydýchává.

V tomto případě nám Mentální harmonizace nepřinesla řešení. Ovšem úlevu ano – fyzickou i duševní. A hlavně nám snadným a jasným způsobem nabídla vhled do křehké duše malého děvčátka. A za to jsem byla velmi vděčná.

Stejně tak, jako za automat s nápoji, který Sárince po ránu vlil sílu do žil a úsměv na tvář.

Sycené nápoje nekupujeme. Nikdy. Ale její prosbě se nedalo odolat. Na potkání pak vyprávěla zážitek roku z nemocnice: „Byla tam taková pitírna a továrna na plechový Oranginy.“

Teď už jsme o 4 roky zkušeností dál. Dýchání je stále citlivé, ale občasné krizovky s přehledem zvládáme doma

I s pochopením potenciálu Mentální harmonizace jsem mnohem, mnohem dál. Cítím se v ní tak pevně v kramflecích, že jsem se ji rozhodla nabídnout k dispozici i ostatním rodičům. Je totiž moc prima mít ve skříňce funkční lékárničku s desinfekcí a obvazy. A je ještě parádnější si být vědom lékárničky, kterou máme ve své mysli…a nejen to. Umět ji používat by mělo patřit k základní výbavě moderního člověka!

Pokud Vás technika Mentální harmonizace zaujala, mám pro Vás dobrou zprávu – 29.3. se bude konat půldenní workshop pro rodiče, kde Vás toto mentální kouzlení naučím. A jak jinak, než prakticky. Pro bližší informace si klikněte SEM.