Přechod na nový lásko-vod

Po půlnoci zalehnout, okamžitě usnout, za dvacet minut vyhrnout tričko. Okamžitě usnout, odhalit ňadro za dalších 60 – 90 minut. V duchu zaklít, usnout. Vyhrnout za 120 minut.

Funět bezmocným vztekem a opět usnout. Odhalit za 60 a ještě jednou v podobném intervalu a hurá, je tu ráno! Budík ukazuje pár desítek minut po šesté a šupky dupky, vzbudit starší děti a chystat svačiny.

Noční savec rozvaleně spí a dělá, že jsem ho celou noc snad budila já.

Království a celou princeznu za nepřerušovaný spánek!

Něco vám to připomíná?

Jela jsem v tomto režimu téměř dva roky a na mých kruzích pod očima by mohli cvičit orangutani.

Trpělivosti mi zůstalo jen minimální nutné množství a elán na blbnutí a spontánní radovánky s dětmi jsem musela vyškrábávat ze dna sebe sama.

Manžel se nejprve nenápadně a následně i nápadně ptal, kdy už to kojení utneme, a jako dárek mi přinesl skleničku se sušenou mátou.

Také by se prý rád vyspal. Také by mě rád zpět ženu, kterou měl rád. Takovou, která mu vracela  jeho vtípky a neházela na něj znavené pohledy podtržené výčitkou a výrazem psa baseta.

Necítila jsem, že UŽ je ten čas

Kojení totiž miluju. Miluju ten pocit, že moje tělo umí vytvořit tekutou dokonalost pro rostoucí a sající dokonalost. Miluju, jak je naše nejmlaší dcerka zdravá. Prostě mi to dává smysl. Klidně i 16 x denně, k čemuž jsme se snaživě dopracovaly.

Jedné noci jsem byla obzvlášť bdělá a pozorovala jsem svoje pocity při každém buzení. Právě mi začínala menstruace, která způsobovala přecitlivělost při kojení a i moji větší nelibost při našich nočních dostaveníčkách. Již pár týdnů jsem věděla, že můj vnitřní kohoutek již vyschl, a šlo tedy spíš o mazlení, než výživu.

Ráno jsem se probudila a věděla jsem, že dnes je UŽ

Dopoledne jsme zvládly bez mlíčka a přišlo na řadu odpolední spaní. To se Marion občerstvovala klidně každou minutu. Dudli dudli mámu. Otočit se, zažbleptat, kopnout nohou a znovu dudli dudli mámu. Místo kopnutí tentokrát zařadila třeba figuru vyhazování polštáře z postele. Dudli dudli.

Lehly jsme si spolu do postele a ona se ke mně otočila s otevřeným zobáčkem a šmátrala po prse. Vysvětlila jsem jí, že prsíčko necháme odpočívat a můžeme si místo toho povídat a mazlit. Moc se jí to nelíbilo, a v tu chvíli se mi před vnitřním zrakem zjevila Bohyně kojení.

Byla to nádherná, plná žena v bílém hávu. Vlasy světlé, až do stříbrna, a nesla v rukách džbán s mlékem. Ňadra měla dmoucí a vyzařovala z ní esence ženskosti a sebevědomí.

V představě jsem před ní poklekla a pronesla řeč

“Drahá Bohyně kojení, moc ti děkuji za dar, který jsi mi dala. Jsem vděčná za každou kapku mléka, kterou jsem mohla nakrmit svoje tři děti. Klaním se před tvojí moudrostí a s pokorou ti vracím kojící věneček. Cítím, že jsme já i Marion dozrály k tomu, aby se živila pevnou stravou. 

Děkuji také svým prsům, že výborně spolupracovaly a vytvářely dostatek mléka, v dokonalém složení, pro každé z našich dětí. Užila jsem si to a jsem vděčná, že jsem žena.”

Bohyně ode mě převzala věneček. Políbila jsem její bělostné a bosé nohy a rozloučily jsme se.

Marion celou dobu v klidu ležela a já jsem cítila, že teď je ta správná chvilka, abych ji zasvětila do nového stavu věcí.

Nový lásko-vod

Přitulila jsem se k jejímu ani ne dvouletému tělíčku a šeptala jsem jí do ouška, že “meme”, jak jsme kojení říkali, už nebude, ale lásku v podobě zlatého prášku, který z kojení získávala, má k dispozici stále. Jen jí ho teď budu dávat dlaní.

Položila jsem  ruku na její bříško a představovala si, jak z mého srdce přes dlaň proudí zlatý prášek mateřské lásky přímo do Mariončina těla. 

A takhle jsem usnuly…

Večer se párkrát zeptala na “meme”, ale stačilo jí položit ruku na solar a uklidnila se. V noci se vzbudila jen jednou a usnula v rymtu mého hlazení. Druhý den začala sama říkat, že “meme pápá”, a vypadala, že je s tím v souladu.

Další uspávání proběhlo s minutovým pláčem, ale ten jsme zažehnaly pohádkou a od té doby, tramtadadá, spíme celou noc. Občas se jednou probudí, ale zase rychle usne.

Co na to moje tělo?

Neměla jsem ani sebemenší pnutí v prsou, tudíž moje teorie vyschlého kohoutku se potvrdila.

Užívám si sladkého spánku a ráno se zase po douhých měsících budím s tím, že vítám nový den.

Jestli jste právě teď v zoombie stavu z nočního kojení, tak posílám internetové obejmutí a přidávám podporu, že to jednou přejde. Zase se vyspíte! Možná to teď vypadá nereálně, ale je to tak.

Přeji všem maminkám i jejich dětičkám radostné a hladké kojení, a až přijde den UŽ, tak se domluvte s Bohyní kojení. Říkala jsem jí, že se jí asi ozvete…