Zvu na posvátnou cestu totemem
Nápad na tuto meditaci ke mně připlul, když jsem ležela na hladině moře a nechala se kolébat. „Ty vogo! To bude ohromnej vhled do našeho fungování!“ projelo mi tělem nadšení, když mi došlo, co tato meditace může otevřít.
Po půlnoci zalehnout, okamžitě usnout, za dvacet minut vyhrnout tričko. Okamžitě usnout, odhalit ňadro za dalších 60 – 90 minut. V duchu zaklít, usnout. Vyhrnout za 120 minut. Funět bezmocným vztekem a opět usnout. Odhalit za 60 a ještě jednou v podobném intervalu a hurá, je tu ráno! Budík ukazuje pár desítek minut po šesté a šupky dupky, vzbudit starší děti a chystat svačiny. Noční savec rozvaleně...
Ať si mě nevšimne, ať si mě nevšimne, ať si mě nevšimne… „Kontrola jízdenek prosím.“ Vytahuji z pěněženky několik cenných bankovek na pokutu. Je to dost, ale je potřeba platit za svoje přestupky. Kam bychom jinak s naší společností došli, kdyby si každý dělal, co se mu líbí, a nebyl by zodpovědně upozorněnen (a potrestán) za porušení řádu. Přicházím rozladěna domů...
