Zvu na posvátnou cestu totemem
Nápad na tuto meditaci ke mně připlul, když jsem ležela na hladině moře a nechala se kolébat. „Ty vogo! To bude ohromnej vhled do našeho fungování!“ projelo mi tělem nadšení, když mi došlo, co tato meditace může otevřít.
Po půlnoci zalehnout, okamžitě usnout, za dvacet minut vyhrnout tričko. Okamžitě usnout, odhalit ňadro za dalších 60 – 90 minut. V duchu zaklít, usnout. Vyhrnout za 120 minut. Funět bezmocným vztekem a opět usnout. Odhalit za 60 a ještě jednou v podobném intervalu a hurá, je tu ráno! Budík ukazuje pár desítek minut po šesté a šupky dupky, vzbudit starší děti a chystat svačiny. Noční savec rozvaleně...
Popřemýšleli jste někdy nad tím, jakou zprávu dáváme našim dětem, když použijeme na jejich bolístku slovní náplast v běžně používané formě „Vždyť se nic nestalo. To přece nic není“? Představte si, že ztratíte svůj oblíbený penízek pro štěstí, roztrhnete si sváteční pletenou sukni a nebo vám při sfoukávání svíčky uhoří kus obočí. Postěžujete si milé sousedce a ta vám...
„Mami, já když usínám, tak se bojím. Mám pocit, jakoby mi něco chybělo“, stěžuje si Sárinka z postýlky. A protože na svých seminářích rodiče povzbuzuji v tom, aby učili své děti pracovat v mysli a s myslí, prozradím Vám, jak jsme si s chybějícím něčím hravě poradili my. „A co ti chybí, Sárinko?“ Ptám se, zatímco už ji mám přitulenou u sebe na válecím...
