Po půlnoci zalehnout, okamžitě usnout, za dvacet minut vyhrnout tričko. Okamžitě usnout, odhalit ňadro za dalších 60 – 90 minut. V duchu zaklít, usnout. Vyhrnout za 120 minut. Funět bezmocným vztekem a opět usnout. Odhalit za 60 a ještě jednou v podobném intervalu a hurá, je tu ráno! Budík ukazuje pár desítek minut po šesté a šupky dupky, vzbudit starší děti a chystat svačiny. Noční savec rozvaleně...
Popřemýšleli jste někdy nad tím, jakou zprávu dáváme našim dětem, když použijeme na jejich bolístku slovní náplast v běžně používané formě „Vždyť se nic nestalo. To přece nic není“? Představte si, že ztratíte svůj oblíbený penízek pro štěstí, roztrhnete si sváteční pletenou sukni a nebo vám při sfoukávání svíčky uhoří kus obočí. Postěžujete si milé sousedce a ta vám...
„Mami, já když usínám, tak se bojím. Mám pocit, jakoby mi něco chybělo“, stěžuje si Sárinka z postýlky. A protože na svých seminářích rodiče povzbuzuji v tom, aby učili své děti pracovat v mysli a s myslí, prozradím Vám, jak jsme si s chybějícím něčím hravě poradili my. „A co ti chybí, Sárinko?“ Ptám se, zatímco už ji mám přitulenou u sebe na válecím...