Dítě bez očí a vysavač

Otočil se mým směrem a mně padla brada. „Kde máš oči?“, dávám debilní otázku.

Kouká na mě smutně těma svýma neočima, za které by se nemusela stydět ani postavička japonského rybáře z komiksu.

Místo krásně kulatých, hnědozelených očí olemovaných dlouhými řasami má dva krát dva červené valy nateklé kůže.

Chce se mi brečet a beru toho svého šestiletého japonečka urychleně do koupelny, kde mu oči oplachuji studenou vodou.

Nechápu, co se to stalo

V mysli mi jeden film a já jako detektiv hledám možnou příčinu takovéto alergické reakce. Před chvilkou byl přece ještě úplně v pořádku. Hrál si s kamarádem s Merkurem, pak kladivem rozbíjeli ořechy…

Ořechy!!!

„Theo, ty sis mnul oči rukama od těch vlašáků, viď?“

Kape mu z obličeje voda a přikyvuje. Že má alergii na ořechy víme. Jakmile je dá do pusy, začne ho škrábat na jazyku a pokud snědl víc než jedno sousto, tělo pošle „jedovatou“ potravinu v pár minutách horem ven.

Že má kontaktní alergii víme teď už také. Však to dá rozum. Sliznice oka je přece tak citlivá…

Sedíme u stolu a ze zkušenosti vím, že to bude trvat třeba celý den a noc, než víčka splasknou a budu mít zase svého chlapečka.

Přivoláme sílu mysli

Napadne mě, že bych mohla využít geniální jednoduchost Mentální harmonizace.

Ptám se, jak se jeho oči cítí. Prý řežou. A to asi dost, protože i tento malý tvrďák fňuká a oči neoči si stále mne.

„Co tě v nich řeže, Theo?“

Nechápe, a tak se do toho vloží v tomto ohledu zkušenější osmiletá sestra: „To si můžeš vymyslet!“

Práce s představou

„Jsou tam ty ořechy,“ přistupuje na hru.

„Aha. Celý vlašský ořechy i se skořápkou?“, ujišťuji se, že problému správně rozumím.

Je to tak.

„A jak je můžeme dostat ven, aby tě tam netlačily?“

Neví. Nabízím několik legračních způsobů, jak bychom je mohli zneškodnit.

„Jó, luxem! To chci!“

A tak si přisedám ke střapatá hlavičce a dám dlaně vytvarované do trubičky před oči a s mohutným hlasovým doprovodem tahám pomyslné ořechy pryč. Líbí se mu to. Směje se a potvrzuje, že už je tam nemá.

„Jak se cítí tvoje očička teď?“, pokládám tutéž otázku v rozmezí dvou minut.

„Už neřežou,“ s úsměvem mi ukáže už malý kousek nazelenalé duhovky a odchází si hrát se starší ségrou.

Tak to bychom měli. Hřeje mě u srdce, že jsem mohla použít jeden ze svých darů a okamžitě vidět výsledek. Hřeje mě v mateřském já, že jsem svému dítěti ukázala, jak je jeho mysl mocná! Silnější než alergen.

Vedlejším produktem pak bylo roční batole, které mi až do usnutí dávalo ruce na oči a se zvukem vysavače, proloženým smíchem, mi vytahovalo „ořechy“ z očí. Asi si myslela, že to je nový způsob projevu lásky. A vlastně měla pravdu!

Chcete se o kouzlu Mentální harmonizace dozvědět víc? Stáhněte si eBook Lékárnička v hlavě ZDARMA.

Chcete se dozvědět ještě víc a ideálně se to naučit v praxi a pod mým vedením? Přijďte na WORKSHOP!