Jako bych se vrátila do dětství. Pšíkala jsem tak, že jsem ani nemohla mluvit a z hlavy jsem měla dunící sud. Oči měly barvu zapadajícího slunce a z nosu mi vytékala Niagára. Alergie? Že by za to mohla ta krásná koťátka?
Byla jsem zrovna na semináři Intuitivního vnímání dětí, kde jsem se od lektorky Romany Sejk-Černické naučila autopatickou techniku první pomoci. Trvalo to minutku a výsledek se dostavil okamžitě. Na semináři jsem viděla další případy, kdy tato technika okamžitě ulevila, že jsem se rozhodla Romanu požádat o rozhovor.
Jsem přesvědčená o tom, že když naše děti vybavíme tímto poznáním a k tomu je naučíme, jak pracovat se svými emocemi, třeba za pomoci Mentální harmonizace, nebo v akutních situacích PětiKlíčem, dáme jim to nejlepší věno do vědomého a spokojeného života. Protože ten poklad… ten leží uvnitř každého z nás. Jen vědět, jak ho najít, a jak s ním pracovat.
Nechť je toto video dalším kamínkem do vaší mozaiky sebe-vědomého člověka a slouží k dobru všech cítících bytostí!
Pokud chcete do darů autopatie víc proniknout a takto léčit třeba i chronické obtíže, vnořte se do ostrova poznání na stránce Autopatie.cz
„S aplikací autopatie na dětech jsem začala asi před pěti lety. V té době měla dcerka 4 roky a měla problémy se sluchem. Na ORL nám řekli, že má zvětšenou nosní mandli, a že by s ní měla jít na operaci. Jelikož zastávám názor, že každý orgán v těle k něčemu slouží a konzultaci s MUDr. Lebenhartem, který je velký zastáncem autopatie, jsem se rozhodla, že problém vyřešíme jinak.
Začali jsme s vařenou slinou, kterou jsme pak kombinovali s dechem, potence 6 litrů, skončili jsme na 12l. Zhruba po 5 týdnech byl sluch v pořádku, ale nosní mandle a mluvení přes nos zůstalo. Podařilo se mi 3 roky přemlouvat pana doktora na ORL, ať s operací počká. Autopatii jsme nasadili vždy, když byl nějaký zdravotní problém. Jednoho dne nám bylo sděleno, že je vše v pořádku a do zprávy od lékaře napsáno, že po aplikaci autopatie potíže ustaly.
Další případ je se synem, který od malinka kašlal. Ano, mělo to jistě i svou psychosomatickou příčinu. Jeho kašel mě dohnal k tomu, že jsem zvedla zadek a začala se sebou něco dělat i já. Kašel přicházel v intervalech a já byla čím dál tím vyčerpanější. Syn měl tehdy něco ke třem letem a autopatii dělat nechtěl. Ale pak jsme začali s potápěčskými brýlemi, aby synovi náhodou nekápla kapky vody z aplikovaného autopatického preparátu do oka. Nakonec si vodu z lahvičky na 6. čakru aplikoval sám.
Po různých pokusech, kdy jsme vařili dech a byli už na potenci 15l a výsledek byl sice dobrý, ale ne super, jsem navštívila seminář autopatie, kdy mně pan Čehovský doporučil dech nevařit a prolít 20l, čož je potence opravdu vysoká. Kašel zmizel, a když se objevil, udělali jsme opět toto.„