Císař necísař, já rodím podle intuice

15823489_sMedvědi se potkávají u Kolína a Tereza s Terri se potkaly u slonů. To jsem (já, Tereza) ještě netušila, že nás spojila nejen svatba, na které jsme obě byly za svědkyně, ale že máme společné ještě jedno velké téma, které nás vášnivě zajímá.

Po obřadu, který proběhl před výběhem slonů v pražské ZOO, jsme se přesunuli na hostinu a ruka osudu nás posadila vedle sebe. Když mi Terri pověděla, čím v životě prošla, lezly mi oči z důlků.

Její příběh jsem v sobě nosila skoro dva roky, než jsem se osmělila ji požádat o rozhovor. A ten vám tu s radostí nabízím, protože jsem přesvědčená, že to, co Terri zažila, je potřeba sdílet. Obzvlášť v zemi, ve které je porodnictví sešněrováno strachem.

Nebudu vás napínat. Tak k věci: Terri pochází z Colorada a je maminkou sedmi dětí. Pět z nich se narodilo císařem a dvě vaginálně. Tipnete si pořadí? Jsem si skoro jistá, že hádáte špatně. Tak schválně! Čtěte dál…

Milá Terri, mohla bys mi nejprve povědět, jaké jsi měla plány jako malá holka? Snila jsi o tom, že budeš mít takhle velikou rodinu?

Já jsem neměla žádný konkrétní plán na to, kolik budu mít dětí, ale v představách jsem se vždy viděla s velikou rodinou. A překvapivě jsem vnímala, že budu mít více chlapců. V průběhu dospívání jsem tíhla k příběhům velkých rodin a vyhledávala jsem je i v médiích. Bude to znít zvláštně, ale většina mého života vypadala, jako bych si přehrávala již jednou prožité vzpomínky. Když jsem počala dítě, vnímala jsem, že přišla duše, která na tento svět patří, a zároveň to bylo jako součást předem daného osudu.

Jak jsi těhotenství prožívala? Byla jsi žena, která vše nechává plynout a věří, že se miminko nějak narodí, nebo jsi naopak sháněla informace a připravovala se na porod aktivně?

Své první a vlastně i druhé těhotenství jsem považovala za vrchol mého života. Prožívala jsem čistou, přetékající radost a nadšení. Snad poprvé v životě se ze mě stala sběratelka informací. Vytvořila jsem si velmi jasnou představu o tom, jak bude porod probíhat – přirozeně, bez léků, budu docházet na předporodní kurzy, předem si připravím výbavičku, … ale vesmír se mnou měl jiné plány.

Ve 34. týdnu těhotenství jsem si doma v klidu vyšívala, a v tom mi praskla voda. Začala pomalu unikat a já jsem si myslela, že jsem se počůrala. Máma mě pro jistotu vzala do nemocnice, a když jsem procházela vstupní branou, tak mi rupla úplně.

Od té chvíle se všechny moje plány odporoučely do neznáma. Dostala jsem se do kolotoče zákazů, příkazů, kontrol a byl na mě vyvíjen tlak od sester i od doktorů.

Po několika hodinách velmi slabých kontrakcí jsem dostala oxytocin. Neměla jsem z toho radost a porod se vyvíjel stále pomalu. Nakonec, po 20 hodinách, začaly kontrakce sílit, ale tenkrát se razilo pravidlo, že žena musí do 24 hodin po prasknutí vody porodit. Jinak prý riskuje infekci miminka. Dodnes nevím, jestli to je pravda, ale tenkrát jsem se ve svých dvaceti letech nechala snadno zmanipulovat a zastrašit.

Můj gynekolog mi předem nic neřekl a já jsem se až od anesteziologa dozvěděla, že se chystá císařský řez. Byla jsem nešťastná. To, co mi nabízeli, nikterak nezapadalo do mých plánů. Rozplakala jsem se, ale doktor byl mojí reakcí jen popuzen a stále dával najevo nervozitu a nadřazenost.

Protože jsem s touto variantou vůbec nepočítala, nebyla jsem na sekci informačně připravená. Zvolila jsem celkovou anestézii, ale dnes bych jednala jinak a preferovala pouze částečnou. Měla jsem pocit, že mi celý porod unikl.

Hned jak jsem se probudila z narkózy, žádala jsem o miminko, ale Tyler musela být umístěna několik dní v inkubátoru.

Z tohoto prožitku jsem si vzala to, že je dobré se připravit na všechny eventuality a nebýt příliš upnutá pouze na jedno řešení.

Takže první miminko přišlo císařským řezem a jak pokračoval tvůj rodící příběh dál?

Tyler se narodila před 39 lety a to byla doba, která hlásala: jednou sekce, pokaždé sekce. Já jsem byla mladá a poslušná, a tak se za tři a půl roku nato narodila naše další dcera stejným způsobem.

Uběhly další čtyři roky a já jsem pár dní přenášela našeho nejstaršího syna. Porod se rozjel přirozeně, ale šlo to opět pomalu. Po několika hodinách mi doktor přišel říct, že je potřeba udělat další sekci, protože kontrakce vyvíjejí přílišný tlak na jizvu. A já jsem znovu podlehla.

Závěrečná informace zněla: jizva je velmi tenká, a pokud budu mít další děti, měla bych už rodit jen císařem. Tak se i naši další dva synové narodili sekcí.

Takže to už jsme u čísla pět, je to tak?

Ano. Ve 38 letech jsem v 8. měsíci šestého těhotenství dostala vnuknutí, že tentokrát rodit císařem nemám. Můj doktor byl proti a odmítl asistovat u vaginálního porodu po pěti sekcích. Našla jsem si tedy lékaře, který byl ochoten riskovat.

Při porodu se začaly v jednu chvíli zhoršovat ozvy miminka, a tak mě připravili na akutní císařský řez. Zajímavé bylo, že jsem nepociťovala žádný strach. Věděla jsem, že další sekce se konat nebude, ani když už jsem byla v operační místnosti. Jen děti musely z operačního sálu odejít.

Cože? Ty jsi měla u porodu v nemocnici všech svých 5 dětí?

Ano. Byla to rodinná událost. Vzhledem k tomu, že nešlo o operaci, ale o přirozený příchod na svět, byla jsem uvolněná. Náš nejstarší syn, tehdy mu bylo 12 let, dokonce i něco natáčel na video.
Když jsem se ocitla na operačním stole, tak se ozvy miminka zase dostaly do normálu a děti byly vpuštěny zpátky za mnou a za miminkem.

A já jsem vaginálně porodila naše šesté dítě, čtvrtého syna. Pupeční šňůru mu přestříhla druhorozená dcera.
Sice jsem kvůli Rh citlivosti dostala oxytocin a bude to znít bláznivě, ale věř mi, Terezo, já jsem se cítila ohromně mocná.

Po tomto úspěchu se dokonce i můj původní doktor uvolil k vaginálnímu porodu našeho sedmého potomka. Muselo to pro něj být docela těžké, protože v tomtéž roce byl u rodící ženy, které praskla děloha a zemřela. Takže jsem naprosto chápala jeho výhrady.

Tvoje intuice se potvrdila!

Přesně tak. Následovala jsem svoji intuici a navzdory přelidněnosti planety a navzdory všem zřejmým rizikům jsem cítila, že naše děti se měly narodit na tento svět.

I s mými Rh potížemi a tenkou jizvou byly porody hladké a miminka v pořádku.

Vnímala jsi před posledními dvěma porody nějaké strachy?

Nevnímala. Je to zvláštní, ale já jsem věděla, že budeme v pořádku, i když mi můj doktor právě vykládal, že nedávno jedna žena nepřežila rupturu dělohy. Dokázala jsem pochopit jeho obavy. Toto riziko je reálné, ale řekla bych, že velmi vzácné.

Také rozumím tomu, proč doktoři nechtějí riskovat. V Americe se zodpovídají zdravotnickým standardům, pojišťovnám a hrozbě žaloby. Studium západní medicíny bych přirovnala k práci inženýra nebo automechanika. Jde o vozidlo, ne o duši a mysl.

A co na to říkal tvůj muž? Podporoval tě v tvé vizi vaginálních porodů po tolika sekcích, nebo byl spíš skeptický?

Ha! Můj manžel, inženýr, byl vyděšený k smrti. Ale už mě zná dost dobře na to, aby věděl, že když už nevěří mé intuici, není radno s ní bojovat.

Jak se chovala při posledních porodech jizva? Cítila jsi ji?

Ne, vůbec.

Ještě by mě zajímalo, jestli i doktoři v USA doporučují po vícero sekcích sterilizaci. Jak to bylo u tebe?

Po třetí sekci jsem na ni byla upozorněna, protože v té době se věřilo, že by žena neměla mít víc císařských řezů než 3. Ale i to se pomalu měnilo a můj doktor byl otevřený. Po čtvrtém porodu mě varovali kvůli tenké jizvě. Po dalších porodech jsem vždy dostala výstrahu, že bych už neměla být těhotná, ale spíš kvůli mému Rh faktoru, než kvůli počtu operací.

Je pravděpodobné, že tvůj příběh čte i nějaká žena, která je teď těhotná a již má za sebou jeden či vícero císařských řezů a chtěla by rodit vaginálně. Chtěla bys jí něco vzkázat?

Vzhledem k své vlastní zkušenosti bych jí z celého srdce doporučovala přirozený porod. Ale také bych se přimlouvala za to, aby si téma pořádně nastudovala a byla si vědoma případných rizikových faktorů. Pro získání ucelenějších informací bych hledala i v jiných zemích. Jak je známo, výzkumy jsou výsledkem předpojatých přesvědčení daného státu a ne naopak.
A pro mě nejdůležitějším doporučením je: věřte svojí intuici!

Terri má už 6 vnoučat a toto přivedla na svět Tyler – nejstarší dcera

A co na to vše Tereza? 

Já jsem velmi vděčná za to, že se Terri rozhodla o svém životě takto otevřeně promluvit. Vnímám její příběh jako poselství o síle ženského těla, o moudrosti intuice a nekonečnosti mateřské lásky.

Nechápu tento článek jako návod, který by radil ženám po sekci, aby rodily vaginálně. To bych si netroufla. Spíš bych chtěla tímto způsobem přiložit polínko do ohně důvěry, aby plál minimálně stejně tak silně, jako pochodeň strachu, která v tématu vaginálního porodu po předchozím císařském řezu kraluje.

Rozhovor vedla Tereza s Terri Bene

Tereza Kramerová
Dostala jsem do vínku dar vhledu do lidské mysli i do jasu dětské duše. Učím lidi pracovat se svojí myslí tak, aby ona sloužila jim a ne oni jí. Pomáhám také těhotným ženám nalézt důvěru v sebe, své tělo, dítě i vnitřní hlas. Podporuji rodiče, aby porozuměli svým dětem a žilo se jim spolu dobře. Má práce je mým posláním a mé poslání je mojí vášní. Můj příběh si přečtěte ZDE>>. O své poznání se ráda dělím. Napsala jsem pro vás ZDARMA eBooky: LÉKÁRNIČKA V HLAVĚ a BAREVNÝ DECH pro hladký porod. Pokud rádi aktivujete svoje nitro, stáhněte si některou z mých MEDITACÍ. EBook MYSTICKÝ POROD je k prohlédnutí ZDE>>. Pokud se chcete skamarádit se svým tělem, mohl by vás zajímat transformační online kurz MILUJI SVÉ TĚLO. A konečně pro ty, kteří rádi probouzejí svůj skrytý potenciál, mám jedinečnou techniku OBJEV SVÁ KŘÍDLA. Za objevný považuji i svůj PětiKlíč, který probouzí samoléčebný potenciál našeho těla. Hmotným ztělesněním mé lásky k práci s myslí je kniha s napínavým příběhem DÍVKA S HAVRANÍMI KŘÍDLY.
Komentáře
  • Jedinečný příběh pro děti i dospělé

  • Připravujete se na porod?

    Vytvořila jsem pro vás eBook Barevný dech pro hladký porod s MEDITACÍ v mp3 ZDARMA ke stažení

  • Rádi byste manuál na svoji mysl?

    Stáhněte si ZDARMA eBook LÉKÁRNIČKA V HLAVĚ, aneb 7 zásad Mentální harmonizace pro úlevu na těle i na duchu

  • mensiDuchSrdce

  • Nejnovější příspěvky
  • Rubriky