Sekyrka v holeni, bílé pláště a tajemný zázrak

Vaše Lékárnička delší dobu čekala na přečtení, ale jak se ukázalo – čekala na tu správnou chvíli!

Nepoužili jsme ji na děti, ale na sebe.

Můj milovaný muž si zasekl sekyru do holenní kosti

Krvácení jsme zastavili ručníkem a šesti obvazy, načež jsem ho odvezla do nemocnice, kde mu to zašili a nechali si ho tam. To bylo v úterý. V pátek ho poslali domů a v sobotu už chodil bez berlí! V pondělí šel na převaz a doktoři nevěřili svým očím.

Hned ve středu jsem mu v nemocnici převyprávěla váš eBook Lékárnička v hlavě a to ho nadchlo. Hned si do nohy sám „něco pustil“. V pátek si doma eBook pozorně přečetl a pustila jsem mu i to video s hasiči. Nechtěl si nechat udělat MH od „cizího“ (ode mě), protože trpí utkvělou představou, že nemá představivost, a že by něco takového nezvládl. Tak jsem ho nechala a on si na noze „čaroval“ průběžně sám a doslova se děly zázraky.

Navíc koleno té zdravé nohy dostalo dost zabrat, jak muselo nést váhu celého těla i za tu druhou nohu

Řekl, že tam má ten zrezivělý traktor, který tam překáží, takže ho všichni musí pořád objíždět. Traktor tam zatím zůstává, protože se stále nechce odevzdat do cizích rukou a prioritu má hojení velké rány (10cm dlouhé a veeelmi hluboké). Tak ho nechávám, netlačím na něj. Koleno mu masíruji, což je pro něj přijatelné.

Já si po týdnu nervů (bílé pláště strašily se svými černými scénáři) odpoledne lehla a konečně doslova vypnula.

Po třech hodinách spánku jsem byla jak „vypuštěná“ = VĚDĚLA jsem, že mám v loktech vyšroubované vypouštěcí šrouby, takže mi veškerá brzdová kapalina tudy stále vytékala.

Tak jsem ho poprosila, aby mi je zašrouboval zpátky a pořádně je dotáhl, a pak už mi jen prolechtal paže až do hrudníku – to jak ta kapalina zase postupně plnila moje tělo – a za chvilku jsem vyskočila a šli jsme na zmrzlinu .

Dnes je to 10 dní od úrazu a nožka se má čile k světu

Včerejší kontrolní rtg a převaz dopadly dobře a bílé pláště jen zírají – propouštěcí zpráva říká jasně: „otevřená zlomenina holenní kosti!“ a on si „klidně“ chodí bez berlí a krásně se hojí! 

Přátelé, kterým jsem to popisovala ještě zatepla, u nás včera večer byli, a první, co řekli, bylo: „Vždyť na té noze nic nemá..“. Neviděli obvaz, neviděli berle. Ale když můj muž sundal velkoplošnou náplast tělové barvy a oni viděli deseticentimetrový šlic s hlubokými stehy, jen tiše hlesli: „Aha…“.

Inu, jak se píše v báječné knize Ruce světla od léčitelky Barbary Brennan: „Zázraky se nedějí v rozporu s Přírodou, ale v rozporu s tím, co o ní víme“.

Je to opravdu roztomilé, hravé a hlavně ÚČINNÉ!

díky za to

Kamila