Bolavé i požehnané šestinedělí

Porod je snad největším zasvěcením v životě ženy

Probíhá na všech fyzických i jemnohmotných úrovních a přerozuje ženu do nové role – role matky. Jen málokterý muž se po mnohaletém úsilí na duchovní cestě propracuje k tak kompletnímu “restartu” mysli, jako žena, která právě porodila.

A právě v tom “přeprogramování” tkví obrovské požehnání, ale občas také (vlastně až velmi často) promáčené kapesníky od slz a rozporuplné pocity šestinedělek. Pojďme se podívat na některé z možných příčin úzkostných, melancholických či depresivních stavů, které mohou toto období provázet.

Na fyzické úrovni bychom mluvili zřejmě o hormonálních výkyvech, laktační psychóze, naprosté změně režimu a velké únavě, ale my se teď na porod a období poté podíváme z té druhé strany. Ze strany, která poukazuje na prožívané změny na úrovni mysli (ať už té vědomé či podvědomé) a na úrovni duše ženy, která drží v náručí své novorozeňátko.

 Dítě tím, že projde porodními cestami, ženě přirozeně otevírá první tři čakry

S tím se pojí i témata, se kterými se najednou mysl rodičky musí zaobírat. S otevřením spodních čaker souvisí přemítání o smrti a životě, existencionální obavy, síla vůle, sebepřekonávání se a i tíha zodpovědnosti za fyzický život. To vše je umocněno bezmocným a zcela závislým novorozeňátkem, které mamince tato témata nechává prožít skrze každodenní péči o ně.

Na emocionální úrovni se mohou dostavit stavy, kdy má žena pocit, že ztrácí své vlastní já. Najednou nemá prostor pro svoje potřeby a záliby, protože je plně vytížena svým děťátkem. V tomto emocionálním stavu může pozbýt racionálního nadhledu a může jí připadat, že už to takto bude stále. Že už nikdy nebude mít čas na sebe, vydatný odpočinek, přátele, koníčky atd.

Opora zvenčí

Ta je v těchto dnech klíčová. Podpora od partnera a od nejbližší rodiny či přátel, kteří by neměli šetřit chválou na její mateřské schopnosti a zároveň obdivem, jak péči o miminko i přes značnou únavu krásně zvládá, je velmi žádaná.

Ženě, která nemá zpočátku ani dost času na osobní hygienu, udělá velmi dobře každé vlídné slovo – např. jak s miminkem umí hezky něžně manipulovat, jak jí jde pěkně kojení, jaká je to rozená matka a zároveň je vhodné za ni dočasně převzít zodpovědnost za chod domácnosti. Uvaření vydatné polívky, vynesení odpadků či pověšení vypraného prádla jsou drobnosti, které jí uleví a zároveň jí utvrdí v tom, že její nová mateřská role je brána s úctou a pochopením její náročnosti.

Totiž až s narozením prvního dítěte ženě naplno dojde, jaká to je zodpovědnost přivést dalšího člověka na svět. V těhotenství se toto uvědomění nemůže naplno projevit, protože je miminko opečováváno matčiným tělem jaksi automaticky. Až vlastní zkušenost s čerstvě narozeným miminkem a hlavně jeho srdceryvným pláčem spustí ty správné a mnoha stovkami generací předprogramované reflexy – t.j. ochranitelský pud a zároveň průběžné vyhodnocování potenciálního nebezpečí.

Jsem dost dobrá máma?

Tento stav maximálního nasazení, neustálé ostražitosti a bdělosti může zpočátku u novorodičky vyvolávat značné obavy. Do hry vstupuje i prožitek její vlastní hodnoty, respektive úroveň sebevědomí. Začne pochybovat sama o sobě a o tom, zda-li je dobrou matkou a má-li vůbec schopnost tuto náročnou a zodpovědnou roli zvládnout.

Často se v průběhu prvních měsíců po porodu mohou objevovat pocity selhání a nedostatečnosti. Nejsou racionálního původu a ve většině případů nejsou ani opodstatněné, ale pramení právě z ženiny pochybnosti o sobě samé, která mohla vzniknout na začátku jejího života a vlastní dítě ji jen umocnilo. Oním zmiňovaným otevřením čaker se také tyto nedořešené resty zveličují a vybíhají do vědomí. Žena v tomto stavu nemá většinou dostatek mentálních sil, aby je z mysli sama vymýtila a potřebuje velkou míru podpory, ujišťování a naslouchání bez hodnocení.

Rozšířené vnímání

Dalším faktor, znesnadňující období po porodu, je to, že žena je nebývale otevřena na všech energetických tělech a tak je její vnímání citlivější. Proto se jí i jinak drobné příhody zdají být velice zásadní. Ona nepřehání, ani nezveličuje, ale opravdu to takto vnímá. Občas se její reakce mohou zdát pro okolí přehnané, ale je to zapříčiněno tím, že žena není zvyklá vyhodnocování takového množství mimosmyslových podnětů.

Osobní historie

Další velikou kapitolou, která se porodem dítěte otevírá, je podvědomá vzpomínka rodičky na její vlastní příchod na svět. Tím, že žena sama porodí, si podvědomě rozvibruje pocity ze svého vlastního porodu. Paměťové zápisy této události a jejich emocionální náboj se reaktivují a ovlivňují prožívání radosti, či naopak úzkosti a strachu v šestinedělí a následujících týdnech, někdy i měsících.

To, že se někdy novopečená maminka nedokáže spontánně radovat ze svého miminka, může být tudíž zapříčiněno jejím neradostným příchodem na svět, kdy si místo těšení se prožila úzkost a obavy z lidské existence. Takže na vině není nedostatek mateřské lásky, ale řekněme spíš znovuobjevený mentální program, který byl porodem opět vytažen na světlo prožitku, aby mohlo dojít k jeho rozpuštění.

Jsem žena!

Posledním faktorem, který bych v tomto článku chtěla zmínit je prožívání a přijetí ženství. V případě, že se maminka do narození dítěte naplno nepoložila do ženské role, může u ní docházet k vnitřní rozpolcenosti. Novorozeňátko jí dává jasně najevo, že ženou je, ale ona není schopna se s touto rolí na sto procent ztotožnit. Proto jí i pozice matky může zprvu děsit, či se jí může zříkat.

Všechny zde zmiňované projevy šestinedělí probíhají u různých žen v různé intenzitě a různě dlouho. Některé si těmito peripetiemi nemusí projít vůbec. Ale ani to, že vás potkají po porodu uplakané, sebezpochybňující a nešťastné chvilky, neznamená, že jste špatnou matkou. To vám jen vaše miminko dává příležitost vysypat kostlivce ze skříní a pročistit se jak na úrovni fyzické, tak i mentální a emocionální. Vyplakáním bolístek se uleví vaší dušičce a do mateřství vkročíte o to svobodnější.

 Léčí tím, že existuje

Naštěstí na tento přeprogramovávací projekt není žádná maminka sama. Krom partnera je jejím největším léčitelem právě miminko, které tyto zahrabané pocity dokázalo otevřít. Jen jeho prostá přítomnost, chování (nejefektivněji v šátku) a mazlení s ním je tím nejrychlejším lékem na rozbouřenou mysl maminky. Z miminek totiž vyzařuje čistá duchovní esence, která oblažuje a omývá všechny, kteří s nimi přijdou do užšího kontaktu. Jsou to naši největší učitelé a zároveň i největší pomocníci.

Proto, pokud přijdou po porodu slabší chvilky, přijměme je s pokorou a vděčností, že ze sebe můžeme odklidit další kousek již nefunkčního harampádí a nechme naše děti (a čas), ať nás vyléčí.

Uvědomuji si, že tento článek je spíše popisný, než aby přinášel účinná řešení. Jsem toho názoru, že i „prostá“ informace podaná ve správný čas může pomoci pochopit, čím si žena po porodu může projít, a to jí může napomoci situaci lépe přijmout a nehledat v sobě chyby.

TIP: Pokud se nacházíte v temnějším rozpoložení, může vám ulevit meditace Barevný dech, kterou si můžete ZDARMA stáhnout s tímto eBookem. Nahrávala jsem jí s tím vědomím, aby byla použitelná nejen pro těhotenství, ale pro jakékoliv náročnější životní období, kdy je potřeba se uklidnit a uvolnit.