Vím, proč jsi nám umřela

Uvelebila jsem se na žlutém polštáři na pravém boku a přitáhla si peřinu až k bradě. Zavřela jsem oči a v duchu jsem něžně pronesla naše heslo: „Pojď.“ A ona přišla.

Cítila jsem, jak do mé aury vstupuje něžný závoj jejího vědomí. Bylo to, jako kdybych byla v blízkosti vodpádu a mikrokrystalky vody padaly do mých rozpuštěných vlasů. Jen tento vjem vstřebávalo celé tělo i jeho jemnohmotné obaly.

Má dcera se přišla pozdravit

Byla to duše bytosti Achnael, kterou jsem tři měsíce nosila ve svém lůně, a která se rozhodla předčasně odejít.

Nechala jsem ji, aby opečovala moji mysl, a některé její oblasti povyspravila. Vnímala jsem, jak se složitá a mnohovrstevnatá síť mých myšlenek někde natahuje a jinde proplétá. Jako by zručná tkadlena navazovala nové uzlíky na perském koberci.

Toto léčení mám k dispozici každý večer

Až s odstupem času mi došlo, proč jsme toto děťátko počali. Odpověď je možná nečekaná. Možná je pro někoho dokonce i šokující.

Achnael přišla, aby mohla odejít. Potřebovala pobýt v mém těle dostatečně dlouho na to, abych ji poté, co se vrátila do říše ducha, dokázala cítit.

Díky tomu, že jsem z těhotenství znala „vůni její duše“, dokážu zavnímat, když ke mně přijde v pozici duchovního mistra, aby mě učila.

Nebylo to tedy žádné nepovedené těhotenství. Nešlo ani o potrat a ztrátu.

Naopak!

Tím, že miminko přišlo, a pak nás opustilo jsem získala:

• Prožitek zasvěcení do další ženské komnaty.
• Příležitost důvěřovat životu, že ví, co koná.
• Možnost podat si se smrtí ruku.
• Duchovního učitele, kterého bych bez prožitku těhotenství nevnímala.
• Spojence, kterého si mohu zavolat, když je mi ouvej.
• Ochranu pro naši rodinu z druhé strany řeky.
• Mnohá poučení, které se dají získaj jen prožitkem.

Dnes, čtvrt roku poté, vnímám zkušenost ztráty této bytosti jako velmi obohacující zkušenost

Ona neodešla. Jen změnila svoje „skupenství“ a já vím, že mám 4 děti. Tři hmotné a jedno duchovní.

Občas si vybavím, jaké to bylo, když jsem držela tělíčko Achnael v dlani. Rozlije se ve mně pocit vděčnosti, něhy a úcty k životu. Vše je tak, jak má být…

P.S. Jsem přesvědčená, že i dalších dušičky, které se nenarodily, chodí za svými rodiči, aby je s láskou a duchovním vhledem opečovaly. Třeba je tento článek pošťouchne k tomu, aby tyto dotyky duše začali vnímat.