Pojď, domluvíme se, jak se narodíš

Věděla jsem to ještě před početím a prožívala jsem to v průběhu celého těhotenství. Tohle miminko je tedy opravdu dáreček!

Jak se k nám dostalo jsem popsala v TOMTO článku a teď Vám svěřím, co předcházelo jeho narození. Jsou to důvěrné informace, tak prosím o čtení s respektem a otevřenou myslí.

Celé těhotenství jsme s miminkem strávily ve vzájemné komunikaci. Hodně jsem pracovala – s ženami a jejich radostnými i neveselými tématy, a miminko mi to umožňovalo. Když jsem ho náhodou zapomněla mentálně ochránit, dalo mi to hned najevo pořádným čutancem, abych si ho uvědomila a odfiltrovala témata, která patřila klientkám. Fungovalo nám to perfektně.

Čekala jsem, že budeme rodit o něco dřív. Nebo jsem si to jen přála? Každopádně když jsem se zdárně dokulatila do 41. týdne těhotenství, měla jsem pocit, že přenáším snad měsíc.

Každé ráno, když jsem se probudila a uvědomila si, že se v noci zase nic nedělo, jsem si povzdechla a říkala si, že zítra už budu mít novorozenečka u sebe v posteli a představovala si starší děti, jak se budí a přicházejí ho přivítat. Místo toho jsem si pravidelně vysloužila zamračení s výčitkou od Sárinky, když uviděla pod peřinou vyduté břicho. „Já chci, aby se už narodilo!“
„Já taky, lásko. Ale jen ono samo ví, kdy je ten správný čas. Musíme mu dát důvěru. Ty jsi si také vybrala sama…“

Čím déle jsme čekali, tím víc jsem cítila, že je třeba ještě něco dotáhnout

Pověsit hacku? Vyprat šátky? Dopsat článek? Nic nezabralo.

Vytáhla jsem si tedy na výpomoc při lekci trpělivosti karty Bohyně Světla a Archandělské karty. Poprosila jsem si, ať mi ukáží ochránce našeho velkého dne. Z prvního balíčku mi do ruky vskočil obrázek Panny Marie. Potěšila mě. Přečetla jsem si poselství o „ničím nepodmiňované lásce“ a pohladila tu malou bytost ve mně rukou i myšlenkou.

„Ano, ano, děťátko moje. Přijímám Tě se vším, co k tobě patří, a neskutečně se těším na naše setkání ve venkovním světě. Jsem v Tvých službách a odevzdávám se Tvé vůli – narodíš se tehdy, až bude Tvůj čas, a narodíš se tak, jak potřebuješ.“

Druhé karty mi seslaly průvodce archanděla Gabriela. Četla jsem: „Archanděl Gabriel se objevuje všude tam, kde jde o osvobození a naplnění ženské části bytosti. To znamená, že je nutno podívat se na téma matky a vlastního mateřství. Energie archanděla Gabriela je velice podobná energii Matky Marie.“

Zatetelila jsem se radostí z toho, jak vše do sebe zapadá a je dokonale utkáno do netušených souvztažností

Dále jsem četla poselství, které tento archanděl přináší: „Mé poselství je čistá, dávající láska. Ptáte se sami sebe znovu a znovu, co obnáší slovo „Matka,“ protože se s ním v tomto období setkáváte na každém kroku…“

„Miminko nejdražší, vybralo sis mě za svoji Matku a já přijímám veškerou zodpovědnost z toho vyplývající. Jsem připravena tě provést světem hmoty i ducha, v lásce, napojení a v mém současném poznání. Až budeš připraveno, budu připravena i já!“

Měla jsem hřejivý pocit a vyplňoval mě vnitřní klid. Jsme v dobrých rukách a dnes v noci to tedy vypukne! Cítím to….

Poprosila jsem manžela o masáž spouštěcích plošek na nohou, umyla si vlasy, poklidila svoji svatyni – koupelnu, donesla svíčky a byla jsem v očekávání.

A ono nic. Ráno jsem se zase probudila dvojjediná a kroutila jsem hlavou, jak je to jen možné, když už jsem tak bytostně cítila blízkost našeho setkání a porod visel hmatatelně ve vzduchu.

Druhý den,  na který připadalo datum 10.3., jsme se s manželem shodli, že bude fajn promluvit s miminkem v meditaci. Ne každý zvlášť, ale oba spolu – vlastně všichni tři.

Starší děti už spaly a k naladění nám poblikávalo teplé světlo krbu. Každý jsme se vnořili do světa ticha, naslouchání a bezeslovné komunikace.

Naše děťátko jsem cítila velmi intenzivně. Pověděla jsem mu, že budu následovat jeho impulsy a budu se snažit být otevřená jeho vedení, aby mohlo porod vést ve svém rytmu. „Ty budeš vést, já budu reagovat a nebudu myslet na sebe, ale na Tebe!“

Zároveň jsem vyjádřila přesvědčení, že když dáme oba důvěru moudrosti našich těl, můžeme se od začátku porodu do dvou hodin potkat v objetí.

Pak jsem si ve svém vnitřním světě pustila video krásného a hladkého porodu a do nejjemnějších detailů si prožila euforii z prvního pohledu do očí našeho děťátka.

Ukončila jsem meditaci a lehla si manželovi do klína

Pověděli jsme si svoje poznatky a prožitky a já jsem uslyšela pro mě netušenou informaci. „Je potřeba, abyste se uzemnily. Spojily se s hmotou – s fyzickým tělem, aby se porod mohl rozběhnout.“

To mě nenapadlo! Já si připadám se Zemí propojená dostatečně a moje pozornost směřuje převážně k branám duchovním a možná, že chybí vyvážení…ne kvůli mně, ale právě kvůli miminku, které směřuje z ducha do hmoty. Ze světa známého, do světa neznámého a neosahaného…

„Tak zítra ráno v šest,“ povídá ještě jen tak mezi řečí muž

„Počkej, to radši trochu dřív, ať stihneme uklidit, než se vzbudí děti,“ snažím se ovlivnit dění budoucí.
„Tak v 5:50,“ zní sebevědomá odpověď.

V tu noc jsem usínala s představou, jak zarůstám do země Země. Objevila se působivá vize topolu, jehož kořeny jsou hluboce vrostlé do úrodné hlíny, a přitom větve jsou svobodné a hýbou se ve větru.

A co se dělo v následujících hodinách si můžete přečíst ZDE.