Jenže oba měli rodiny. Malé děti, relativně spokojené partnerství a nechtěli nic měnit. Tohle neplánovali.
Vztah přišel jak tsunami a spláchl je do pocitového nebe, které plynule přecházelo do pekla.
Vášeň, čtení myšlenek, souznění duší a pak výčitky, stud a pocit bezmoci, jak tohle dopadne doma.
Oba cítili, že jejich setkání je osudové a nevěděli si rady, co s tím.
Bylo to klubko rudých a černých provazů, které bydlelo v její děloze. Motalo se tam a nedovolovalo jí vnímat svou rodinu a manžela. Pokaždé, když se viděla s NÍM, se roztočilo a vysílalo ohnivé plameny vzhůru až ke krku.
S klubkem jsme popracovaly, dělohu vyčistily, a až když jsme měly krásný prostor, který dýchal volností, jsme se podívaly, odkud tyto silné a nepřekonatelné pocity pramení.
Myslela jsem si, že se Elena vrátí po časové stopě kamsi do prenatálu, kam mi skáče většina klientek, ale ona šla ještě dál. Začala mi popisovat příběh, který se možná stal, možná ne. Nicméně její podvědomí se chovalo, jako kdyby ho opravdu prožila.
Zobrazila se jí malebná chaloupka mezi lesy, kde samu sebe vnímala jako prostou ženu v dlouhé světlé bavlněné sukni, která se starala o část panství.
Chodil za ní ON. Tajně. Byla zrovna válka a on byl z nepřátelského vojska. Zahořeli mladistvou, naivní a čistou láskou. Nesměl je spolu nikdo vidět. Jeho by zastřelili za zradu, ji by vyobcovali za totéž.
Bylo jedno, na jaké straně barikády kdo stojí. Ani jazyková bariéra jim nenarušila jejich blízkost.
Brzy jim začalo být jasné, že se jejich láska začala zhmotňovat v nové bytosti.
„Postarám se o vás.“, sliboval. A ona mu věřila.
Jenže jeden týden nepřišel. Ani ten další. Ani následující měsíc. Neviděl, jak se narodil jejich syn. Neslyšel, jak se poprvé nahlas zasmál, ani nebyl u jeho prvních krůčků.
A ona ztratila svou jiskru. Odevzdala hvězdičky radosti, kterých mívala plné oči, úsměv i hlas. Věděla, že už se nevrátí, ale stejně čekala.
„Budu na tebe stále čekat a vždy tě budu milovat,“ šeptala do větru, když seděla na zápraží s pohledem upřeným do dálky.
… jenže netušila, že ho s sebou ponese i do dalších příběhů, kde už budou karty rozdané jinak. Netušila, že jí tento slib jednou podrazí nohy a bude ji vláčet nevysvětlitelnými emocemi, které mohou zbořit vše, co do té doby budovala.
„Já ho nechci! Nechci se rozvádět, ale nemůžu si pomoct!“, říkala se zoufalstvím v hlase a hlavou v dlaních.
„Jsi připravená tento dávný slib zrušit? Ano?“
„Jsem,“ řekla s rozhodností.
Udělaly jsme rituál, ve kterém Michael přetnul zátěžová pouta pramenící z minulosti.
Když tnul svým mečem, Elena se rozbrečela.
Jednak úlevou, a pak také strachem. „Já ho ale nechci úplně ztratit…“
„Neztrácíš. Jen se vyvazuješ z toho slibu. A pokud mezi vámi něco opravdu je, můžete to dále rozvíjet. Ale už na něj NEmusíš čekat a NEmusíš ho stále milovat. Ovšem můžeš. Jsi svobodná a tuto svobodu jsi nadělila i jemu.
A opravdu. Pomalu jejich neovladatelná přitažlivost slábla a oba byli schopni se vrátit ke své rodině. To, co je poutalo v přítomnosti, nebyl opravdový cit, takže přestali ve svém vztahu vidět smysl.
Ne vždy je nutné takový vztah ukončit. Technika s archandělem Michaelem je nastavená tak, že přetíná jen ta temná, zátěžová pouta, ale láska a úcta zůstávají.
Když se odpoutáme od karmických pout, slibů, křiv a zrad, může se tento náš vztah nadechnout a ozdravit. Nebo, pokud nás spojovala jen tato úroveň, dojde vztah naplnění a přirozeně se rozpadne.
Minulost je vzpomínkaBudoucnost je fantazieJediná láska dlí v PŘÍTOMNOSTI