Také jsem si na této vlně surfovala. Měla jsem za to, že je to tak správně, protože se ode mě chce, abych podávala výkony. Na co bych jinak byla na světě, než abych byla dobrá a dělala radost ostatním tím, jak jsem šikovná, úžasná, nápomocná, znalá, ochotná a inteligentní.
Zvedala jsem činky a nosila značkové kostýmy. Kalhotové. Až díky duchovnímu probuzení jsem pochopila, jak brutálně (ano, to slovo je zde schválně) neautentická jsem.
Cože? Co to znamená, že se nehodí, abych ukazovala, že jsem ženská? To je snad nějaký omyl, protože já jsem ráda, že jsem žena, a vyhovuje mi všímat si mužského obdivu, cítit se sexy a využívat svého úsměvu v krizových chvílích.
Myslela jsem si, že toto je ženství. Ňadra, vagína, pěkné oči, parfém a vytrhané obočí. Myslela jsem si, že tyto vnější atributy navléknu na formu vytvarovanou z mužského přístupu k životu a budu kompletní.
Ukazovala se, když ON uznal za vhodné. Přiděloval jí podřadné role a bral ji jako reprezentantku krásného obalu, který se občas hodil. Uff, to bolelo, když mi to došlo.
Pochopila jsem, že ženství je hluboké, divoké a nespoutané. Nedá se navléct do kostýmu a vyrýsovat do grafu. Nedá se zavřít do pouček a čekat, že bude reagovat stále stejně. Jeho doménou je proměnlivost a emocionalita.
Abych svoji vnitřní ženu opravdu potkala, prožila ji v srdci, musela jsem se vzdát své emocionální stability a také své dobře pěstované pocker face.
Přestala jsem být předvídatelná a spolehlivá. Opustila jsem sešněrovanost a hodnou holku. Zralá, dospělá žena se totiž nebála přiznat ke svému názoru, který se neshodoval s většinou.
Byla to lekce, která mě naučila postavit se za sebe a odhalit svoji křehkost. Nebylo až tak těžké ukázat ji světu, jako ji nejprve přiznat sama sobě.
Když jsem začala pátrat ve svém podvědomí, abych odhalila kořeny tohoto svého nastavení, přišla jsem na to, že zásadní byly tyto momenty. Nabízím vám tu inspiraci, jak s nimi můžete pracovat, pokud se v některých bodech také poznáte.
PŘESVĚDČENÍ:
Nikdy nebudu kluk, a tím pádem už od základu selhávám. Nemohu naplnit tatínkova očekávání, takže jsem špatná. Ženství je špatné. Nebo aspoň horší. Nechci být žena. Budu se maskovat a budu lepší než kdejakej chlap.
ŘEŠENÍ:
Jdu za svým vnitřním dítětem. Malinkou, nepřijatou Terezkou, která pochybuje o své volbě těla. Hladím ji. Chovám ji v dlaních a ukazuji ji, jak je ženství překrásné a mocné. Provádím ji mými těhotenstvími, porody, milováním, mystikou, kterou skrze dělohu umím přinášet na svět, a šeptám jí do ouška, že být ženou je výsost.
PROMĚNA:
Malá Terezka přijímá dar ženství a je si vědoma toho, že v jejím těle sídlí klenot, který jednou bude umět dát domov dalším bytostem, které přijdou na tento svět. Prožívá si, že je svým ženstvím poctěna, a těší se, že s ním bude vědomě zacházet.
PŘESVĚDČENÍ:
Soucítím s mámou a spojuji si její utrpení s ženstvím. Vnímám, jak je utlačována, ponižována a zahnána do kouta. Může za to její ženská slabost. Je vydána napospas mužům, kteří vládnou a mají moc nad jejím životem. Ženství je slabé a bolavé. Přináší jen potíže a vždy bude méně hodnotné než mužství.
ŘEŠENÍ:
Jdu za svým vnitřním dítětem. Malinkou, ustrašenou Terezkou, která se bojí, že bude také trpět. Takhle to nechce. Nechce být hadrovou panenkou, se kterou si pohazují mocní muži s nadvládou.
Ukazuji jí, jaké úžasné muže mám ve svém okolí. Také jí představuji soudobou společnost, která mě obklopuje a kde je ženství a mužství v harmonii.
Poukazuji na kvality, které muži nemají, a vyzdvihuji sílu rozvinutého ženství, ať už se jedná o schopnost vytvořit domov, porodit děti, vnímat intuici a být napojena na vize, které přicházejí z jemnohmotného světa. Šeptám jí do ouška, že být ženou je mystická cesta plná poznání a rozkvětu.
PROMĚNA:
Malá Terezka se těší na hloubku prožívání v ženském těle. Chápe, že síla ženy není v tom, jak vypadá, ale v tom, co prožívá ve svém vnitřním světě a s jakou silou je v kontaktu. Uvědomuje si, že žena není podřízena muži, pokud mu svoji sílu dobrovolně neodevzdá.
PŘESVĚDČENÍ:
Ženství zde není vítáno a už vůbec ne pochopeno. Svět je krutý, nelítostný a je potřeba mít tvrdé lokty. Ženskost je brána jako slabost a není ani oceněna, ani chráněna.
ŘEŠENÍ:
Jdu za svým vnitřním dítětem. Malinkou, vyděšenou Terezkou, která si nevěří, že v tomto světě obstojí. A už vůbec ne v ženském těle. Ukazuji jí, jak je ženské vědomí na vzestupu, jak vznikají ženské skupiny, vrací se ženám jejich síla při porodech a i ženy navzájem si projevují úctu a podporu.
Provázím ji svým životem a ukazuji jí, že mám kolem sebe celou řadu mimořádných žen, které jsou usazené samy v sobě a žijí naplněný život, který má veliký přesah. Šeptám jí do ouška, že se síla ženství již probudila a projevuje se tak silně a v tolika ženách, že ji nelze ignorovat. Naopak, společnost se postupně mění a díky ženám ozdravuje.
PROMĚNA:
Malá Terezka přijímá výzvu projevovat a sdílet své ženství právě v této společnosti a ví, že na to má. Porozuměla tomu, že má právě teď na výběr. Buď ženství svým strachem opět potopit, nebo ho svou silou pomoci vyzvednout z popela. Volí druhou variantu a těší se, až pozná své spolupracovnice, které mají stejný záměr.
Dnešní Tereza je dospělá, vděčná za své ženství a s radostí a úctou využívá jeho potenciál. Menstruaci má, narozdíl od dřívějších let, pravidelnou, pohodovou a přiměřenou. Vnímá svůj cyklus a respektuje své tělo. Skamarádila se se svojí dělohou a ví, že je na ni spoleh.
A jak to máte vy se svojí ženskostí v tomto jangovém světě?
Jaké obavy vás provází, a které holčičky ve vás potřebují uklidnit a ukonejšit, aby se mohly přeladit na důvěru a pocit, že být ženou a projevovat se tak je bezpečné a žádoucí?
Většinu vět z mých předchozích negativních přesvědčení slýchám i od klientek. Když si je ještě jednou přečtete jednu po druhé a necháte je v sobě za zavřenýma očima znít, možná zjistíte, že některé z nich v sobě také nosíte. Řešení je poměrně snadné, jak jsem naznačila výš.
Také můžete své ženství pohýčkat meditaci Probouzení ženství. Zdarma si ji stáhnete ZDE>>>.