Příroda se snaží o zachování svého druhu a člověk by nebyl člověkem, aby také nepřidal ruku k dílu, když už ten klasický způsob, za pomoci přikládání a splývání jiných částí těla, ne a ne dospět k cíli.
Pojďme se na tento fenomén podívat z jiné strany. Z té, o které se nemluví. Řekla bych, že se o ní dokonce hrobově mlčí, protože k ní hlavy oficiálně pomazané nemají co říct. Třeba by je ani nenapadlo, že je možné na umělé početí nahlížet z hlediska duše, která se takto inkarnuje.
Já osobně této volbě neholduji (to se mi to mluví se třemi dětmi, že?), ale když už se to děje, tak ať zazní i názor, jak s takto počatými dětmi pracovat tak, aby v počátku jejich života nebyly samy.
Vycházejme z toho, že pokud by zde nebyly přítomny duše, které na přesně tento styl početí přistoupí, ba na něj přímo čekají, umělé spojení vajíčka a spermie by nevedlo k buněčnému dělení. Bez podpory ducha je hmota bezmocná.
Vycházejme také z toho, že toto jsou mé osobní poznatky nasbírané z praxe. Žádné studie a grafy. Popisuji zde oblast mysli a jejích programů, se kterými lze pracovat a měnit je. Nejspolehlivěji je resetuje opakovaný prožitek LÁSKY.
Milé ženy, které jste počaly miminko za pomoci lékařské vědy, nebo se na tento zákrok chystáte, vězte, že vás neodsuzuji a rozumím, že jste ušly dlouhou a často slzami prolitou cestu, než jste se rozhodly pro toto řešení. Přeji vám, ať se naplní vaše tužby i náruče. Tento článek berte prosím jako jeden dílek do skládačky. Soucítím s vámi.
Takhle si to nepředstavovaly. Vnímat svět jako sterilní místo bez citů je tristní a tísnivé.
Zůstanou a takzvaně „se chytí“ v hmotě jen ty duše, které mají velikou motivaci k světskému prožívání zde na Zemi.
Zde může dojít k tomu, že duše, ač má genetickou spřízněnost s matkou, se necítí být v souladu s bytostí, ve které se nachází. Může ji vnímat jako cizího člověka a tak svoji situaci vyhodnotí tak, že není na správném místě, spletla se a odchází.
Toto jsou jedny z duchovních příčin vysokého procenta nevydařených umělých oplodnění
Avšak i tyto plané pokusy slouží jako velmi cenná a současně i bolavá látka pro růst vědomí po dítěti toužících rodičů.
Zde předkládám návrh, jak je možné s duší budoucího děťátka pracovat, aby se negativní důsledky umělého oplodnění minimalizovaly a aby se zvýšila pravděpodobnost, že bude IVF úspěšné:
Propátrat mysl, tělo i duši a zjistit, jaké bloky, niterné zákazy a strachy nedovolují přirozené početí. Neschopnost spontánně otěhotnět má vždy příčinu v mentálních a duševních rovinách. Až když je uklizeno v nitru a trpělivosti nezůstala ani jediná kapička, přistupme k dalšímu kroku.
Základní předpoklad pro duchovní uchopení umělého oplodnění je uvědomit a přiznat si, že inkarnující se duše je vědomá. To znamená, že vnímá, cítí a je přítomna při vzniku embrya. Je to právě ona, která dává biologickému spojení onu pověstnou Božskou jiskru, která zažehne život a nové lidské tělo se začne buňku po buňce stavět.
Když připustíme, že duše si je vědomá sebe sama a je přítomna svému početí, otevře se nám příležitost s ní komunikovat ještě před splynutím vajíčka a spermie. Můžeme se na ni naladit. A to bez spiritistických seancí a samovolně se pohybujících skleniček.
Stačí se zklidnit, naladit se na svoje duchovní srdce a dát si záměr, že pokud je to v souladu s nejvyšší moudrostí, ať se mi podaří navnímat duši dítěte, které se chystám počít skrze spojení vajíčka a spermie na Petriho misce. Je vhodné se krátce pomodlit a poprosit, ať se děje ve prospěch všech zúčastněných a pod ochranou.
Není třeba nic vizualizovat a snažit se vidět. Jde naopak o odevzdání se a pokorné ztišení, do kterého má možnost vejít jemný prožitek přítomnosti duše budoucího dítěte. Stačí jen být sama v sobě – se sebou ve vnitřním tichu a být otevřená možnému vjemu kontaktu.
Nedá se obecně popsat, jak to kdo může vnímat, protože máme každý jiné senzory, ale pokud budete tuto ztišovací meditaci opakovat, časem budete umět jasně rozeznat, jestli se jemnohmotné setkání uskutečnilo či nikoliv.
I kdyby se nikdy nepodařilo duši navnímat, už jen samotné „cvičení“ je prospěšné. Zklidňuje nervový systém, prohlubuje vnímání sebe sama, otevírá vědomí a záměr seznámit se s děťátkem ještě před početím energeticky vyživuje budoucí napojení na dítě. Je to potvrzením toho, že vnímáte oblast ducha a pečujete o ni stejně tak, jako o tělo a mysl.
Když se setkání s budoucím dítětem podaří, doporučuji být v pospolitosti a prožít si vědomě kontakt s touto duší. Není třeba mluvit, snažit se vyzvídat a přemlouvat. Naopak, spolu-prožívané ticho má mnohem větší hloubku a dodá vám mnohonásobně víc niterných informací o sobě navzájem, než slova.
Po několika takovýchto setkáních je možné do společného kontaktu přidat informaci, že momentálně to jinak neumím, než požádat o asistenci lékaře. Jde o to si uvědomit a zviditelnit, že právě tato volba je to nejlepší, co v danou chvíli dokáži realizovat. Tímto se uvolní možné odpůrčí síly, které by mohly blokovat uchycení embrya z podvědomí, které by nebylo v souladu s asistovaným početím.
Není potřeba svoji volbu obhajovat a vysvětlovat – stačí ji sobě a duši dítěte přiznat a pak dát zase prostor společnému tichu a prolínání se.
Dalším krokem je zjištění, kdy bude probíhat umělé početí právě vašeho embrya. Doporučuji si v tomto termínu udělat prostor a v meditaci se na vznikající lidskou bytost napojit a být s ní. Dát jí svoji pozornosti a lásku v bdělé přítomnosti.
Ač to tak v centrech asistované reprodukce nevypadá, je to vždy posvátný okamžik, když dojde k splynutí vajíčka a spermie a nový život je zažehnut. Můžete si vizualizovat místo početí a posílat pod ruce vykonávajícího lékaře růžové lásky-plné světlo. Pokud by na toto dálkové početí přistoupil i otec (dobrovolně, nátlak působí kontraproduktivně, a k napojení by stejně nedošlo), bylo by to rozhodně ku prospěchu.
Kdyby by se vám v tuto chvíli podařilo se pomilovat a sílu orgazmu věnovat dané dušičce (při orgazmu si na ni stačí vzpomenout), tak by to bylo úplně ideální, ale vím, že lékaři milování není doporučováno a žena se po odběru vajíček nemusí cítit dobře. I „obyčejné“ partnerské objetí s myšlenkou na početí udělá mnoho. Každou myšlenkou vznikajícímu človíčkovi posíláte energii.
Po početí je vhodné se na duši dítěte i nadále každý den ladit a posilovat vaše láskou prodchnuté pouto.
Po zavedení embrya do těla pokračujte v komunikaci a můžete přidat i rozhovory, zviditelňování vašeho těšení, radosti a plánování společné budoucnosti. Důležité je, aby duše cítila, že ji vítáte, vnímáte a chápete.
Odevzdejte výsledek umělého oplodnění. Udělali jste pro zdárné početí momentální maximum a to, jestli se bude život vyvíjet, nebo ne, je již v rukách osudu. Není v našich lidských silách získat něco, k čemu jsme zatím vnitřně nedozráli a co není v souladu s naším učebním plánem.
Když se provádí oplodnění více vajíček, než jen zaváděných jednoho či dvou, je moudré se postarat i o ostatní duše. Pokud si vytvořily svoje embryo, jsou jím nyní připoutány k tomuto světu a budou zamražené. Tyto duše se totiž octnou v pasti – nemohou odejít domů, a zároveň se zde nemohou prožívat.
Jestli víte, že je v budoucnosti nevyužijete, prosím, neudržujte je při mrazivém životě mezi světy.
Přeji všem maminkám naplněným láskou, ať mají koho mazlit a provádět životem a přeji všem přicházejícím duším, ať naleznou harmonický přístav bezpečí.