Intimní zpověď o smrti a malých nožičkách

Byla to dva dny čerstvá zkušenost, se kterou si většina žen zaleze s krabicí papírových kapesníků do postele. Udělala jsem to stejně, a pak se rozhodla svůj prožitek sdílet na Facebooku v živém vysílání.

Jednak jsem se chtěla vyhnout gratulacím k těhotenství, které by přišly po zveřejnění záznamu z mého hostování v Léčivém divadle, a za druhé jsem cítila, že to, co jsem prožila, má přesah, kterým chci vlít ženám v podobné situaci naději do bolavých duší.

Zřejmě se povedlo a toto video do druhého dne shlédlo přes 60 000 lidí

Zvedla se taková vlna soucítění, lásky a ženského propojení, že jsem to snad nikdy nezažila. Pokud jste video viděli, skočte pod něj, kde se dělím o další dílečky do skládačky, kterou mi naše miminko ukázalo.

Poznámka pod čarou: Nikdy jsem se takhle úplně a do naha před veřejností neodhalila. Jsem ráda, že mohu svůj příběh sdílet v naladěné skupině lidí s otevřeným srdcem, která se kolem mé práce vytvořila. ❤

Tak toto je hmotný otisk bytosti, která si říkala Achnael

Poprosila jsem manžela, aby mi ty dokonalé nožičky vyfotil. Mám pocit, že má dlouhé prsty po něm. Uklidňuje mě se na tento obrázek dívat a vím, že nejsme zvyklí vidět život i v této formě. Cítím ovšem z té fotky tolik něžné krásy a kouzla stvoření, že jsem se odvážila ji s vámi sdílet.

Vždy jsem to tak chápala, a díky tomuto andílkovi v dlani ještě víc vnímám, že počaté děti jsou od počátku prenatálního vývoje celistvými bytostmi, i když se jejich tělo vejde do skořápky od oříšku.

Jedna žena mi napsala, že jméno Achnael, které mi bylo dušičkou miminka pošeptáno, by se dalo z hebrejštiny přeložit jako „Milost Boží, která trvá od této chvíle dál„. Ani nedokážu vyjádřit úžas nad dokonalostí všech symbolů, které tuto zkušenost lemují.

Byla jsem požehnaná darem života. Byla jsem požehnaná darem smrti. Jsem vděčná, že jsem mohla být součástí tohoto příběhu, která se dotknul srdcí tisíců lidí. Myslím, že Achnael splnila své poslání naprosto perfektně.

Díky tomuto prožitku mám pocit, že jsem víc ženou

Je to paradoxní, ale jako by mě prožitá bolest spojila s předkyněmi, které tímto zasvěcením do mystéria života a smrti dítěte také prošly. Díky ní cítím, že jsem se dotkla hluboké podstaty ženství.

Odemkla ve mně:

• Vděčnost za to, co mám, a že to ho není málo!
• Bytí v přítomnosti bez plánování.
• Uvědomění si, že jsem jedna figurka obrovského  a perfektně režírovaného divadla zvaného svět.
• Napojení na své duchovní průvodce a důvěru, že mé kroky jsou v laskavosti vedeny.
• Důvěru v život, že ví, co je pro mě v danou chvíli to nejlepší.

Přála jsem si koupit nějaký prstýnek, který by mi Achnael připomínal

Hned v první obchodě jsem ho viděla. Přitáhl si mě přímo magneticky. Takhle tu duši vnímám! To je on!

Manželovi se nezdál a strávili jsme další hodinu chozením po obchodním domě, abychom se s nepořízenou vrátili zpět do prvního obchodu. Vzala jsem si něžný prstýnek s kvítkem na prst a ucítila spojení s duší Achnael.

„Takže vy si vezmete tu magnolii?“

„Cože? To je květ magnólie?“, ptám se a oči se mi zalévají slzami.

Paní prodavačka podezřívavě kouká a já vím, že jsem u tohto prstýnku naprosto správně. Kupuji si do sady i naušnice a přívěsek a už se nemůžu dočkat, až dostanu účet, vyběhnu z obchodu a popláču si dojetím. Achnael mě navedla naprosto přesně…

Magnólie mě doprovází jako můj silový strom

• Zasadili jsem ji jako náš první strom na pozemku nad placentu nejmladší dcerky.
• Mám ji v logu firmy Vědomý život.
• Píšu o ní v knize Dívka s havraními křídly.
• Pohřbili jsme pod ní naše miminko.
• Mám ji na špercích, aby mi připomínala děťátko, které máme v nebi.

Momentálně je mojí hladivou terapií pročítání mé knihy, kterou považuju za své další narozené miminko. Je v ní mnoho naděje a laskavosti a mě blaží představa, do kolika domovů přinese své poselství. Dokonce jsem v ní popsala i situaci ztráty miminka, aniž bych tušila, že i tento obraz, jako mnoho ostatních na stránkách Dívky s havraními křídly, naplním vlastním životem.

A tady zatím příběh setkání s hladivou duší Achnael končí

Vnímám ji ve své blízkosti mnohem víc, než v těhotenství. Jako by čekala na to, až se bude moci odpoutat od hmotného těla, aby mohla být plně přítomná v mém vědomí. Jsem moc zvědavá, kam mě zavede a odevzdávám se proudu moudrosti a lásky, který z ní cítím.

A já teď šeptám do větru: Děkuji ti, dítě moje. Dobře mě vedeš.

Tvoje máma ❤

P.S. Tahle písnička mi teď dělá moc dobře a zahřívá mi srdce