Teď jsem jedla ovocný knedlíky, i když jsem včera řekla (a stála si za tím) že je jíst nebudu. Prostě zbyly, mamka to komentovala, tak jsem to dnes dojedla.
Stejně tak je tu zvykem večer sednout a v rodinném kruhu si dát skleničku a já teď nemám chuť pít. No, stejně mi nalili…
Svěřila se kamarádka, která právě procházela mým online transformačním programem Miluji své tělo, kde jdeme do hloubky našeho vztahu k tělu a nastavujeme k němu vědomý a přátelský přístup.
Vedlejším produktem tohoto postupného přeprogramovávání jsou různé vedlejší příznaky. Ženy pozorovaly zvýšení libida již po prvním týdnu praktikování, a také mnohem větší citlivost k sobě sama. K tomu, jak s tělem zacházejí, co do něj vkládají, a jak o něm smýšlí.
V průběhu programu tudíž přišly na přetřes tyto tři komodity, které mnohým lidem zpestřují život.
Napadlo vás někdy popřemýšlet nad těmito společensky přijatelnými drogami z duchovního hlediska?
Mě jo, a ráda se s vámi podělím o to, na co jsem dosud přišla. Není to objektivní a ultimátní pravda. Je to názor. Pohled z druhé strany založený na osobní zkušenosti, pozorování, vciťování a schopnosti naladit se na neviditelnou podstatu věcí.
Všimli jste si, že chuť na sladké je často výsledkem nedobrých pocitů? Nedaří se mi, cítím se bídně, ostatní mi nerozumí, nejsem dostatečně milovaná… dám si čokoládu, nebo zákusek.
V mém vnímání je cukr lékem, který dokáže rychle zvednout energii, dodat sladkost života a vynahradit lidské teplo – tedy prožitek lásky. Také se vám stalo, že jste ve fázi zamilovanosti vůbec nemuseli jíst? A to ani sladké pochutiny? Tehdy jste totiž byli napojeni na zdroj lásky-prány a tělo, mysl i duše byly syté.
Daní za nezřízené používání cukru je závislot, která člověka utvrzuje v tom, že zdroj lásky bydlí venku, nikoliv vevnitř.
Cukr nás učí: Uvědomovat si sladkost života a být sami sobě zdrojem lásky, abychom neměli potřebu se sladkým ucpávat, když necítíme dostatečnou láskovou podporu zvenčí.
Všimli jste si, že chuť na alkohol je často spojená se společenskými událostmi, nebo se stavem, kdy vám je ouvej? Je společenskou normou si při trápení dát panáka, nebo otevřít flašku.
Alkohol má totiž tu schopnost, že do naší bytosti vnese vědomí druhého JÁ. Představte si to, jakoby šofér, který řídí auto našeho života, přesedl na místo spolujezdce a za volant se dostane duch alkoholu. Právě to předání řízení je pro mnoho lidí tak lákavým vysvobozením z nedobrých pocitů ze sebe sama. Na tu chvíli totiž na život nejsou sami a mohou si odfrknout od zodpovědnosti za bezpečnou jízdu životem.
Věřím, že alkohol je lékem a pomocníkem, který byl lidem seslán jako medicína pro situace, když jsou již příliš zacykleni ve svém příběhu, kdy jim může pomoci zjednat odstup, odlehčení a jiný úhel pohledu. Aby takto fungoval, přodpokládá to vědomého uživatele, který se pro pomoc alkoholu obrací jen mimořádně a má jasný záměr, který chce při tomto setkání realizovat.
Alkohol je také úžasným prostředníkem, který dokáže vytáhnout z bylin léčivé látky a zpřístupnit nám tak jejich zdraví a harmonii navracející moc.
Dnes je alkohol převážně společenským otvíračem radostné atmosféry, kdy je jeho hloubka a poslání naprosto opomenuto a slouží k „obveselení“ či útěku před sebou sama.
Daní za nevědomé, časté a neuvážené užívání alkoholu je postupná ztráta schopnosti dostat se do uvolněné nálady a ztížené napojování na své živočišné instinkty bez jeho pomoci.
Alkohol nás učí: Smířit se sami se sebou, abychom nepotřebovali pouštet volant našeho života z pocitu, že už to (se) nemůžeme vystát. Dále nás upomíná, abychom rozvíjeli schopnost vědomého přelaďování do uvolněné a radostné nálady.
Všimli jste si, jak kuřáci často slastně natáhnou první dávku nikotinu, zavřou u toho oči a zakloní hlavu?
Tabák je totiž také podpůrnou medicínou, která byla lidem dána ve jménu duchovního rozvoje. Pro indiány to je posvátná bylina a je přítomna při všech obřadech. Svým dýmem vede naši duši k vyšším sférám, pokud je používán s pokorou, úctou a vědomým přístupem.
Tabák vede člověka zároveň do jeho nitra, do přítomného okamžiku. Pro některé kuřáky je cigárko jednou z mála příležitostí v průběhu dne, kdy jsou sami se sebou v přítomnosti a dovolují si nic nekonat, nic nedokazovat a prostě jen být.
Daní za neuvážené a nevědomé užívání je postupné otupování schopnosti prožít tady a teď a zeslabování kontaktu s duchovním světem bez podpory tabákové medicíny.
Tabák nás učí: Být v přítomnosti, dokázat nekonat a dát si právo na to být sám (se) sebou a zároveň umět komunikovat i s vyššími sférami.
Může se stát, že s rozvojem citlivosti těla, mysli a s vyšší porcí sebelásky kolující ve vašich žilách, někteří z těchto tří pomocníčků začnou z vašeho života odpadat. Nebo se razantně sníží množství, které budete ochotni tolerovat.
Nebudu tvrdit, že to půjde lehce. Nejprve se možná stanete terčem nepochopení, přemlouvání a možná i manipulace. Ovšem časem si lidé ve vašem okolí zvyknou. Nic jiného jim totiž nezbyde.
Za důležité vnímám, abyste si v sobě vyjasnili, že láska k vašim blízkým SE NEROVNÁ konzumace čehokoliv. Ano, vím, že v mnoha rodinách a společenstvích je pospolitost utužována právě společným veselím za přítomnosti těchto pomocníčků, leč vy máte teď možnost zavést NOVÉ RITUÁLY dokazující váš zájem a lásku.
Místo vymetení plechu od babiččiny bublaniny, abyste jí udělali radost, s ní pobuďte plným vědomým 10 minut a pobavte se o věcech, na které nikdy nepřišla řeč. Obohaťte váš vztah o nový rozměr.
Místo společného přiťuknutí skleničkou s alkoholem se všem podívejte srdečně do očí a buďte v tu chvíli s nimi!
Ono totiž vlastně o nic víc nejde, než o vaši bdělou přítomnost a ochotu sdílet svůj životní prostor s těmi druhými. A to se nerealizuje ani dortem, ani šampaňským, ale naopak směrem vaší pozornosti.
Časem se vaše divnost přestane řešit a vy budete s velkou pravděpodobností mít mnohem hlubší a vřelejší vztahy, než tomu bylo kdy předtím. Otestujte a uvidíte!