Ach to přenášení a 4 tipy, jak z břicha ven

Pokud chcete, aby vám kamarádka (dcera, snacha, sousedka, spolupracovnice…) pár dní po předpokládaném termínu porodu přestala zvedat telefon, či s nepřítomným pohledem předstírala, že vás na protějším chodníku přes vaše vehementní mávání ani trošku nevidí, zeptejte se jí, kdy UŽ TO bude.

Podobně fungují i následující věty

„Už rodíš?“, „Kde máš miminko?“, „Se s tím nějak páráte“, „Neměla jsi náhodou už termín?“, „Dlouho jsi nebyla na Facebooku, tak jsem myslela, že už jsi v porodnici.“ Kreativní mysl dokáže vyprodukovat ještě další plejádu „příjemných“ komentářů, která nastávající mamince akorát tak zvednou adrenalin a porod tím leda oddálí.

Vetšina žen už se na miminko velmi těší a odpočítává minuty, kdy už bude mít svůj zázrak v náručí a tyto dotazy můžou vyvolávat pocit selhání. Navíc, když se na UŽ ptá skoro každý, kdo na nastávající maminku myslí, tak je možné v jeden den čelit třeba deseti totožným dotazům.

Já osobně jsem měla chuť si napsat transparent se slovy:

Nechte mě bejt. Až se miminko narodí, tak se to dozvíte.

Pokud chcete být stále na seznamu osob ženě milých a empatie schopných, zapomeňte na spojení písmenek U a Ž a chytré rady typu – „udělej si s manželem pěknej večer, dej si sklenku červenýho a“ …si raději nechte k osobnímu užití pro situaci manželské přeháňky.

Buďte originální, neptejte se!

Já jsem si svých sedm dní „přenášení“ užila i přes nájezdy UŽchtivých smsek a soukromých zpráv.

Při brouzdání po radách ostatních „přenašeček“ jsem narazila nejčastěji na zkušenosti s vypuzováním miminka ricinovým olejem, nezřízeným vytíráním schodů, sklenkou alkoholu, tatínkem či akupunkturou.

Bývala bych si vděčně přečetla pár niterněji  laděných nápadů, jak s miminkem vykomunikovat jeho brzké vyplutí z amniocentického bazénku. A abych příště na tom bezbřehém internetu něco takového našla, chápu se tuto informační díru pár stehy zacelit. Další přenášení neplánuji, ale jedna nikdy neví…

Takže milá Já. Jestli už máš po termínu a miminko se zdá v bříšku pohodlně uvelebené a zhola nic nenaznačuje jeho přípravě na velký výstup a ty už z toho chytáš nerva, můžeš zkusit následující techniky:

1. Prvním krokem je vždy domluva. Promlouvej v duchu k miminku a informuj ho, kolik času mu zbývá a co se bude dít, když svojí šanci zvolit si svůj moment porodu prošvihne.

Bez vyhrožování, ale věcně, stručně, jasně. Pamatuj si, že vhodně podaná informace ve správnou chvíli má cenu zlata. Kdyby se ti na tento rozhovor nezdála žádná chvíle dostatečně vhodná, nebo slova sama neplynula, procítěnou větou „Miluji tě“ nikdy nic nezkazíš. Ta se dá aplikovat kdykoliv na cokoliv. Také by stálo za to miminko navnadit, že se na něj těšíš a co ho tu na světe krásného čeká.

2. Pokud budeš mít chuť se vyjádřit spíš kreativně, vezmi si k ruce pastelky či jiné barvičky a automatickou kresbou (bez chtění něco nakreslit – ruka jede po papíře volně, beze smyslu) vyjádři krásné POCITY z porodu a z představy, jak už držíš svoje zdravé a spokojené miminko v náručí.

Když se ti při kreslení podaří napojit se na miminko v bříšku třeba myšlenkou, nebo položením ruky na jeho tělíčko, poslouchat při tom oblíbenou hudbu a soustředit myšlenky na prožitek barevného „čmárání,“ tím lépe.

3. Můžeš tuto vyzařující kresbu použít jako smsku tvému miminku. Uděláš to tak, že na kresbu postavíš na pár hodin sklenici s čistou pramenitou vodou. Vibrace pocitů do sebe voda absorbuje a ty jí pak můžeš vypít s mantrou podobného obsahu (vlastními slovy podle vkusu)

Vypitím této vody Ti dávám, děťátko moje, najevo, že jsem připravená Tě přivést na svět. Pojď  miláčku pojď. Už na tebe s tatínkem čekáme.

4. Jestli máš náladu do lákání miminka zapojit také trošku práci s tělem, můžeš vyzkoušet toto mocné cvičení. Pohodlně si sedni, polož ruce na bříško a se zavřenýma očima svému dítěti ze srdce nahlas či šeptem řekni procítěné „Pojď.“  Zkus to vyslovit naléhavě – ze svého nitra. Opakuj to několikrát za sebou.

Když se ti na miminko podaří dobře naladit a „Pojď“ řekneš s plným nasazením, ucítíš velkou sílu své ženskosti a současně i něhu a pokoru k aktu zrození. Pak můžeš tuto výzvu opakovat podle okolností nahlas či v duchu v průběhu celého dne.

Až už budeš mít naladění na miminko dobře prožité a „Pojď“ budeš prociťovat celou svojí bytostí, můžeš přidat pohyb rukou.

Spoj dlaně v oblasti srdce – jako při motlitbě – a při vyslovování „Pojď“ je souměrně oddaluj od sebe a zároveň je veď kolem miminka dolů. Opisuješ dlaněmi pohyb obráceného písmene V. Nedotýkáš se přitom těla a s každým procítěným pohybem za odříkávání slova“Pojď“ pročechráváš vaší prolnutou auru a otevíráš cestu k narození. Opakuj tolikrát, kolikrát je ti to příjemné a dokážeš se na pohyb a vyslovování mantry soustředit.

A poslední, možná snad i nejcennější rada: přijmi, že je to miminko, kdo řídí celý porod a kdo určuje, kdy je TEN správný okamžik pro jeho samostatnou existenci

Ono totiž VÍ a naše tabulky a výpočty ho rozhodně nemůžou vykolejit.

Já vím. Lehko se řekne, ale těžko udělá. Možná by to k tomu pomohla tato všeříkající modlitba. „Děj se vůle Tvá. Ne tak, jak chci já, ale tak, jak chceš Ty.“

P.S. Co kdybychom přenášení nazývali jinak? Třeba zrání miminka? Myslím, že by se nám ulevilo. Přenášení naznačuje, že je těhotenství nesprávně a minulo předem daný cíl. Zrání popisuje, že je miminko v procesu. Posuďte sami:

„Ty máš už po termínu, viď. A kolik dní miminko zraje?“
„Už týden. Uvidíme, kdy bude zralé natolik, aby se samo pustilo do samostatného života.“