Ztráta miminka jako zasvěcení

Myslím, že na světě neexistuje větší smutek, než je oceán bolesti a bezmoci po ztrátě dítěte. A to platí i v tom případě, kdy jeho tělíčko měřilo jen pár centimetrů.

Milé ženy, které jste touto zkušeností prošly,

až k zemi se klaním před vaším prožitkem. Sama jsem tento bolavý životní kotrmelec nezažila. Podařilo se mi nacítít na prožitek mé maminky, která odjela do porodnice na konci devátého měsíce s plnou výbavičkou pro svoji prvorozenou dceru. Vrátila se sama, s prsama přetékajícíma mlékem a obrovským šrámem na duši. Vandu jí ani neukázali a po porodu ji s prázdnou náručí dali na pokoj mezi šestinedělky.

Díky tomu si alespoň přibližně dokážu představit, jaké ohromné prázdno ve vás najednou je. Jako v pleteném svetru, do kterého nějaký neznaboh vystřihne pořádnou díru. Nejen, že na tom místě už nezahřeje, ale i ta okolní očka se začínají párat a celý střih se najednou rozpadá. Možná tak, jako váš pocitový svět ve chvíli kdy jste zjistily, že tento drobeček, který ve vás den za dnem rostl, vás nikdy nepohladí pohledem svých hlubokých a nevinných očí.

Vím, že vám to na bolesti neukrojí, ale přesto mám touhu vám napsat, že toto vaše miminko-andílek vědělo, že bude muset brzy odejít. Mělo se světem kontrakt na dobu určitou a bylo si vědomo toho, že i za tak krátkou chvíli zvládne ohromně veliký úkol. Promění svoje rodiče…

Vašemu tělu dalo dar

Prokázalo jeho plodící sílu, jeho schopnost přijmout nový život. Vykoupalo ho v těhotenských hormonech a zažehlo v něm nevídané procesy. Dalo impuls k tělesné očistě, dokázalo koncentrovat životodárnou sílu ve vašem středu a každé buňce vašeho těla oznámilo, ať se chystá na naplnění svého reprodukčního poslání. Dalo tělu prožitek, že zázraky, za což lze považovat každé spontánní početí, se dějí.

Vaší mysli dalo dar

Nejprve ji zalilo překvapením, nadšením a možná i pochybnostmi či obavami. Dalo jí příležitost urovnat si hodnoty, ocenit nový život a uvědomit si svoji zodpovědnost k rodině i ke světu. A nakonec vaši mysl rozkrájelo na kousky jako plát modelíny a za velkého utrpení z ní uplácalo kuličku. Značně bolavou a ochromenou, ale také s velkým potenciálem vytvořit něco nového.

S odstupem času přijmout jiný životní postoj, který s bývalým nastavením nebyl možný. Třeba vám mělo do mysli vložit kapku víry, že ač se vám to zdá nespravedlivé, život ví, co dělá. Možná vaši mysl přišlo ozdobit porcí pokory a smířením s tím, že sice můžeme dělat to nejlepší co v danou chvíli umíme, ale ani tak nedržíme život pevně v rukou a je tu jiná, nás přesahující síla, která řídí další dějství našeho putování světem.

Vaší duši dalo dar

Prokázalo jí obrovskou důvěru tím, že si právě a jen ji vybralo jako bránu do hmotného světa. Ze všech miliónů a miliard potenciálních maminek a tatínků si vybralo vás a jen vy jste mu mohla zprostředkovat prožitek existence naší reality. Vaše miminko během svého krátkého života nasbíralo mnoho cenných prožitků, které si předjednalo pro svůj duchovní vývoj a pochopení života samého.

Jeho pobyt zde rozhodně nebyl zbytečný…

Již na věky věků bude mezi vámi duhové pouto rodiče a dítěte.

Vaše nenarozené miminko bude navždy součástí vaší rodiny a bude i po své smrti spolu-utkávat jemnou pavučinku vašich osudů.

V knize Andělé v mých vlasech autorka popisuje, jak mnohokrát viděla nenarozené či v mládí zemřelé děti, jak jsou v jemnohmotné formě stále přítomny ve své rodině. Konejší rozbolavělé rodiče, neviditelně si hrají se sourozenci. Pomáhají ve chvílích těžkých, radují se z úspěchů – tak trošku jako andělé. A až když dojde v rodině k úplnému smíření s jejich odchodem, navracejí se Domů, do světla.

Nemůžu se zaručit za to, že to tak opravdu je, ale pocitově se kloním k tomu, že ano. Chovám velkou úctu k těmto duším a k jejich lekci pomíjivosti života považuji za zasvěcení.

Milí rodiče andílků, byli jste prstem osudu vybráni, že toto zasvěcení ustojíte

Se slzami, beznadějí, pocitem zmaru, ale ustojíte. Věřím vám a také věřím, že jednou přijde prozření a vy budete naprosto jasně vědět, co vás tato zkušenost měla naučit.

S klidem v srdci za ní poděkujete a tam nahoru, do oblak, pošlete spiklenecké mrknutí.

Přeji vám, ať potoky slz vytvoří řeky a ty se spojí v moři pochopení a všem andílkům z nebe nakukujícím přeji, ať mají své jasně definované místo u rodinného stolu.

S velkou pokorou děkuji sestřičce Vandě za to, že odešla. Kdyby tak neudělala, nebyla bych tu já…