Nový rozměr utírání zadečků

„Mrzí mě, že mi na mateřské utíká duchovní rozvoj. Nemám na něj čas, jsem pořád unavená a vlastně se mi ani nechce na sobě pracovat,“ říká kamarádka v barevném klobouku, který jí ladí ke květovaným šatům s velikými tyrkysovými knoflíky.

Zdvihám hozenou rukavici (respektive spíš dětskou plínku) a rozpovídám se o tom, jak jinak se dá období na mateřské vnímat z hlediska duchovního vývoje. Všímám si, jak se v jejích očích rozlévá údiv, nadšení a pak krásné pochopení.

„Tak teď mi to neustálé utírání zadečků dává úplně jinej smysl,“ vzdychne s úlevou.

Zajímá vás, do jakého kontextu jsem tento náš denní chléb, který nacházíme rozdroben pod stolem, na sedačce, v kabelce atd., zasadila? Máte ho mít!

Bhakti jóga, cesta soucitu

Jsem přesvědčená o tom, že každá maminka (na láskyplné tatínky to platí taky) aspiruje na pozici zasloužilé bhakti jogínky.

Také zastávám názor, že všechny ženy s dětmi, které čtou tento článek, po této cestě soucitu kráčí.

Ptáte se, kdy že bhakti jógu praktikujete? Tak třeba v těchto a tisících podobných situacích:

• Když naše dítě zakopne a bolí ho kolínko. My ho obejmeme, pofoukáme bolístku a odpustíme si řeči typu: „Vždyť se nic nestalo.“
• Když mu druhé dítě vytrhne na hřišti lopatku z ruky a my ho k sobě přivineme a vynecháme moralizující: „Prosimtě, nebul, támhle je jiná lopatka. Dojdi si pro ní.“
• Když se na všech čtyřech rozčiluje, že není tak rychlé, jako starší sourozenec a my se na něj podíváme se soucitem a řekneme: „Já vím, že bys chtěl už taky chodit. Uvidíš, že už brzy to dokážeš.“

Tento druho jógy je charakterizován tím, že je postaven na pilířích lásky, oddanosti, soucitu a pokory. To jde s mateřstvím velmi dobře dohromady, že?

Karma jóga, cesta činů

I tento druh duchovní praxe je, mezi námi matkami, velmi populární a zajišťuje to, aby naše zpočátku bezmocná mláďátka přežila. Také nás tato cesta vede ke každodenní péči, která sice nejde moc vidět, zato tvoří Domov. Já si tento druh jógínské praxe často uvědomuji v případech, které probíhají s malými obměnami nějak takto:

• Tříletá dcerka si potřebuje přelít pití z jednoho hrnečku do druhého. Netrefí se a krom kaluže na stole je zmáčená i ona. Převlékne se a zjistí, že musí pití přelít znovu do původní nádoby. Scénář se opakuje a voda pohltí i sešit s úkolem starší dcery.
• Hrajeme si a najednou je moc hodin, že děti rychle zaženu do postýlek bez úklidu. Poté trávím půl hodiny tím, že sbírám Lego do koše, roznáším hračky a dělám z doupěte obývací pokoj.
• „Mami, namažeš mi prosím ještě chleba? Mně taky! A já bych chtěla ještě mrkvičku!“, a já mažu, krájím, loupu, přináším, odnáším, utírám, abych zjistila, že jsem ještě neměla čas do večeře kousnout já.

Je vám to povědomé? Také jste se dali do služby a nesobecky pečujete o své milé? Vězte, že pak máte co dočinění s „niškám karmou“, která je založená na nesobeckém jednání. Navíc je tento druh konání spojen s rozpouštěním ega a spojováním se s jednotou. Vyvazuje nás z kola karmického zrození a oslabuje naše připoutání na výsledcích naší činnosti.

Z mého pohledu je rodičovství vysokou duchovní školou

Posuďte sami:

• Není z něj dovolená a jsme v něm vnoření 24/7.
• Vede nás přes počáteční totální nasazení pro malého človíčka a potření vlastních potřeb až k nalezení stabilního místa, kde místo ty a já vyrůstá MY.
• Učí nás neustále nacházet kompromisy tak, abychom se spolu měli dobře, a přitom mohly růst naše individuality.
• Zvýrazní naše temné stránky a ukáže nám je tak intenzivně, že není možné je přehlédnout.
• Velmi razantně nás poučí, že nemáme téměř nic pod kontrolou a jediný způsob, jak se z toho nezbláznit, je důvěřovat životu.
• V ouvej chvílích nás vede k pokoře a obrácení se o pomoc do oblasti ducha.
• Rozvíjí naši schopnost empatie a diplomacie.
• Tlačí nás k jasné komunikaci o tom, kde jsou naše hranice.
• Nezdolně krouhá naše ego, které chce být dokonalé, vše chce mít naplánované a nechce mít fleky od mlíka (čokolády) na triku.

Stále máte pocit, že na rodičovské duchovně krníte? Naopak. Stává se z vás vybroušený diamant, který prochází tak intenzivním výcvikem, že mu není rovno.

Každým dnem s vaším dítětem se stáváte víc a víc sami sebou, se všemi slabostmi, nedokonalosti a třináctými komnatami. Na oplátku jste bezmezně milováni láskou, která si neklade podmínky a není třeba si ji zasloužit.

Každé z dětí přišlo na svět, aby, krom jiného, otevřelo v rodičích pramen lásky. Je to medicína, která jde do úplného středu naší bytosti. Rodičovské pouto je to nejsilnější propojení, které můžeme v této galaxii prožít. Je to dar. Je to výsost a my jsme poctěni tím, že jsme dostali důvěru od našich dětí, abychom jim byli v první části jejich životů průvodci.

Až příště budete utírat zadeček, uklízet rozsypanou rýži, párovat nespárovatelnou hromadu ponožek či po 38. hrát hru „bububu-kuk“ vězte, že tohle je ta pravá duchovnost. Není totiž nad obyčejný život.

Pokud jste žena a přecijen toužíte své JÁ trošku dobrousit v pohodlí vašeho domova a ukotvit se v sebevědomí, možná právě pro vás jsem po roce opět otevřela intenzivní transformační kurz Mé nové JÁ.