Splním ti každé přání…

…říká vesmír a pečlivě nahrává jednu naši myšlenku či prosbu za druhou, aby nám ji následně s velkou porcí hravosti poslal v lehce upravené podobě zpět do života. 

V této nadpozemské komunikaci funguje stejně jako malé dítě, které nehodnotí, nekombinuje a ani nedomýšlí, co jsme danou myšlenkou vlastně měli na mysli. Známý citát tvrdí: „Dej si pozor na svá přání, mohla by se ti splnit.“

Já si dovolím klasika poupravit a říkám: „Splní se ti určitě, jen možná trošku jinak a jindy, než očekáváš.“

V tomto mě proškolila a převezla už mnohokrát moje prvorozená dcera Sárinka

Dám vám dva příklady ze života. Sice jsou už osm let staré, ale mají takovou vypovídající hodnotou, že si je stále pamatuji:

Situace, kdy ani ne dvouletá Sári balancuje na sedátku, na které horko-těžko vylezla, se vyvíjí následovně. Ostražitá matka, vědomá si pozitivního směřování volí jasnou větu, která má vratké dítě dostat zpět na bezpečnou a stabilní zem. „Sárinko, prosím, slez z té stoličky!“

A ona, stejně jako vesmírná databanka plnící naše příkazy, udělala, oč byla žádána. Téměř okamžitě a bez odmlouvání. Stoličku opustila tím způsobem, že se přemístila o patro výš – na skříňku, u které byla stolička přiražená.

Další situace se odehrála ve tmě naší ložnice

Sárinka měla večerní show a nechtělo se jí po půlnoci spát. Dlouhou chvíli si krátila tím, že se válela po mém těle. Pěkně se mi uvelebila hlavičkou na hrudníku a pak se mi přesouvala až na krk.

Příjemné to nebylo a tak jsem ji opět pěkně požádala. „Sári, prosím, lehni si na svůj polštářek.“ Poslechla. Sesunula se, převalila se k polštářku, chytla ho do jedné ruky a nonšalantním pohybem mi ho naaranžovala na hrudník a lehla si opět tam, odkud jsem jí před pár sekundami odlákala svojí prosbou.

Byly mé prosby vyslyšeny?

Byly. Díky. Budu dávat větší pozor na formulaci svých přání. Nejen Sárinka, ale i vesmír naslouchá a plní….