Chcete draka? Máte ho mít!

Cítila jsem neskutečnou sílu a svobodu a nikdy bych si nemyslela, že budu botama vířit čerstvě napadané listí a přitom se budu vznášet na… ne, vezmeme to raději od začátku.

Byla jsem pozvaná do živého vysílání TV Metropol. Na rovinu přiznávám, že jsem pocítila strach. Také respekt z nového prostředí a televizních kamer, a současně i jistou dávku vzrušení z dobrodružství. Strach měl přesto navrch. Bylo mi jasné, že pokud ho nezpracuji, bude mé vystoupení přinejmenším polovičaté a zpětně se budu za sebe stydět.

Pracuji se strachem svých klientek a toto byla výzva, nebýt kovářovou kobylou

Podívala jsem se do sebe vnitřním zrakem, kde tento strach sedí, a jak se projevuje. K mému velkému překvapení jsem zjistila, že celý můj hrudník vyplňuje běsnící drak. Mlátil hlavou ze strany na stranu, nasupeně chrlil oheň, podupával a bylo vidět, jak je sám nešťastný. Chvilku jsem ho pozorovala a přemýšlela, co s ním provedu. S nezkrotným a běsnícím drakem bych na natáčení šla jen velmi nerada. Asi jsem se ho i trošku bála.

Napadlo mě, že toto mýtické zvíře ve své hrudi podpořím, aby svoji zlost projevilo.

Drak se na mě podíval jen po očku a začal se zmítat ještě usilovněji. Po chvilce už mu docházely síly a bylo vidět, že ho to již nebaví. Využila jsem pohasnutí sršící energie a v představě jsem mu vyskočila na hřbet.

Panečku, to byl najednou pocit!

Drak se pode mnou přikrčil, zklidnil se a jako předoucí kočička stáhl ouška dozadu a slastně přivřel oči. Protáhl si křídla, která měl už v klidu poskládaná podél těla a pak… pak se se mnou vznesl.

Moje fyzické tělo šlo podzimní ulicí na pražské Ořechovce a mé Já lítalo na nádherném a ladném drakovi nad alejí plnou žlutými listy ozdobených platanů

Cítila jsem vítr ve vlasech a připadala jsem si jako ve snu, ve kterém jsem jako malá holka letěla na bájném psovi Falkovi z Nekonečného příběhu. Drak měnil směr i výšku letu a bylo cítit, že i on si užívá náše první vědomé propojení.

Držela jsem se draka kolem krku a kochala se krásou města z nebeského pohledu. A co víc, cítila jsem se šťastná a svobodná. Strach v tu chvíli neexistoval a já jsem se nahlas smála. Nebyla to póza, ani zbožné přání, bylo to moje nejpravdivější Tady a Teď.

Uvědomila jsem si, že tento drak ke mně patří a je strážce mých strachů, respektive mé vnitřní síly, kterou z nich mohu načerpat, pokud je poznám, přijmu a následně transformuji – vyskočím si na ně, tak jako na hřbet draka a místo toho, abych se jimi nechala smýkat, budu jejich moudrou paní, která drží otěže.

Tento prožitek mě naučil, že můj pocit ze života přímo souvisí s tím, jestli používám svoje schopnosti, nebo jsem naopak ustrašená a svoji moc svobodně odevzdávám v obavě, abych něco nepokazila a necítila se nehodnotná

Druhý den jsem se po cestě do televizního studia opět proletěla na svém novém kamarádovi a před usednutím do záře reflektorů jsem se ujistila, že spokojeně odpočívá v mém nitru. Mrkli jsme na sebe a já jsem věděla, že rozhovor půjde dobře a proud intuice a správně volených slov nebude přetrháván mými obavami ze společenského ztrapnění. A tak se také stalo…

A teď k jádru věci, proč tento příběh vlastně píšu.

Drak mě začal cíleně učit a ukazovat mi souvislosti, které jsem do té doby neměla šanci spatřit

Draci mě dosud nikdy nezajímali. Chápala jsem je jako zástupce ztělesněného zla, které požírá bezbranné a nevinné princezny a dobré vlastnosti, pokud se nepočítá schopnost opéct buřta během sekundy, se jim vyhnuly obloukem.

V naší kultuře byli pohádkovou démonizací uvrženi k temným bytostem a ani by mě nenapadlo přemýšlet, že v sobě skrývají ohromnou moudrost, od které se toho můžu mnoho naučit.

Můj drak mi pověděl, že tak, jako má každý svého anděla strážného, může mít i svého osobního draka – strážce vnitřní síly, pokud si o něj požádá a vědomě se s ním zkontaktuje

Toto bylo pro mě překvapení. Byla jsem dosud přesvědčená, že k andělům patří jako protipól démoni. Až teď jsem začala vnímat souvislosti z jiného úhlu pohledu. Andělé a draci se doplňují. Zrovna tak, jako symbol jin-jang.

Andělé nám přinášejí podporu a moudrost duchovního světa, zatímco draci nám zprostředkovávají inspiraci a moudrost ze světa pozemského – hmotného. Proto je i jejich energie hutnější, uzemňující, tmavší a přesto velmi pozitivní, chcete-li, můžeme jí nazývat tvořivou, konstruktivní silou plnou aktivity a potenciálu.

Draci, tak jak je vnímám já, jsou v těsném kontaktu s našimi strachy

Přesně a citlivě zviditelňují, jak v danou chvíli podléháme paralyzující chapadlům nedůvěry a obav. Dávají nám příležitost poznat, že jsme se odpojili od proudu života a místo toho, abychom svůj život řídili, necháváme se nekontrolovatelně smýkat okolnostmi.

Když se bojíme, jsou divocí a dávají jasně najevo, že jejich potenciál je nevyužit a přebytek své energie vypouštějí pohybem a třeba i chrlením ohně. Snaží se zaujmout naši pozornost, abychom mobilizovali svoji vůli a nevzdávali se. Vyzývají nás, abychom se postavili našim omezením čelem a konali.

Když už hranici své neaktivity překročíme a jsme ve stavu chronického strachu, může se stát, že i drak se přestane snažit a stane se apatickým. Přirovnala bych to situaci, kdy je úroveň naší životní síly tak malá, že i tělo přejde na úsporný režim a jsme řízeni autopilotem.

Pak je na nás, abychom si požádali o podporu z duchovního světa, která by nám pomohla zažehnout vůli se z tohoto polomrtvolného stavu vymanit, což lze mimo jiné také tím, že se nakontaktujeme se svým strážcem vnitřní (zemité) síly – drakem.

Draci také střeží klíč k podvědomí a mohou nám svým osobitým způsobem vést k tomu, abychom vymetali kostlivce ze svých mentálních a emocionálních skříní a v neposlední řadě mají blízký vztah s naším fyzickým tělem

Mohou nám být moudrými rádci ohledně konkrétních potravin, které tělu vyhovují, ukáží nám, jaký režim je nám vlastní a také mohou napomoci při výběru účinných léků na naši momentální situaci. Všeobecně řečeno nás učí ekologii v makro i mikro měřítku – respektive ke světu kolem nás, zrovna tak jako sami k sobě. Draci totiž hlídají řád, který je esenciální kvalitou všeho projeveného – našeho těla nevyjímaje.

Všimla jsem si, že děti jsou se svými draky mnohem lépe propojeni, než my, dospělí

Pohybují se svobodně a hlavně kdy chtějí. Když cítí přetlak, „lítají“ jak šílení a když se v nich nahromadí frustrující emoce, vypustí je ven – pláčem či vztekem, což můžeme považovat za ekvivalent chrlení ohně. Zdravě vychovávané děti nechávají svoji vnitřní sílu volně proudit a neomezují ji obavami, že když se budou chovat přirozeně a budou následovat svoje instinkty, budou nepřijatelní. Pořekadlo „šijou s tebou všichni čerti“ bychom mohli přeformovat na „létáš se svým drakem.“

Právě obava a strach z projevení vlastní síly je vlastní mnoha dospělým, kteří pak marně hledají své místo na světě, kde by se cítili přijatí, milovaní i naplnění. 

Odstřihnutí se od vnitřního zdroje blokuje osobitou kreativitu a schopnost zrealizovat svoje poslání. Vědomá práce s vnitřní silou postupnými kroky pomáhá s přijetím naší reality a nalezením odvahy měnit svoje zažité reakce, které jsou již nefunkční.

Svět draků není pro každého, ale pokud jste při čtení tohoto článku cítili rozechvění a lačnost vědět víc, je možné, že uvnitř vás vrní právě váš osobní drak, který chce být objeven

Upřesnění pro myslitele realisticky orientované: toto téma můžeme vnímat jako metaforu. Draka můžeme chápat jako symbolické vyjádření naší schopnosti aktivně prožívat život a překonávat každodenní výzvy. Mysl myslí v obrazech a proto je  snazší nechat si v meditaci nabídnout obraz draka jako zastupitele určité kvality, než vágní znázornění „vnitřní síly.“

V Číně je toto zvíře považováno za královský symbol moudrosti a síly. Feng shui to ví dávno…a já už taky :).

Jestli nemáte svého draka, tak nevěšte hlavu. Třeba by vás potěšila vlastní křídla :) Já je mám, používám a jsem z nich neméne nadšená. Ta svá získáte TADY>>>.