Výstava špeků nebo realita a láska na celý život?

„Terezko, ty jsi těhotná?“, ptala se se zájmem a ženským spiklenectvím.

„Ne, já tak jenom vypadám.“

„Však ty máš to nejmladší dítě ještě malé, tak to bříško…“

„No, ani moc ne. Už jsou jí dva roky.“

„Aha. Tak to třeba ještě vyběháš…“

„Nebo taky ne, a i tak je to v pořádku“, hladím svoje vypouklé břicho a usmívám se.

Skoro se mi nechce věřit tomu, že jsem natočila svoje špíčky a dala je do tohoto videa. Vzdávám v něm hold své ženské přirozenosti. Nech se, prosím, inspirovat.

Proč máme pocit, že naše tělo musí vypadat jako ze žurnálu?

Představ si, že se dostaneš do Afriky ke kmeni, kde řádná prdel(ka), buclaté břicho a ňadra dmoucí jsou znakem plodnosti a bohatství.

Představ si, že se dostaneš do indie, kde jsou in štíhlé, dlouhé končetiny a minimum tělesného tuku.

Představ si, že žiješ ve střední Evropě, kde jsou lidi všech možných velikostí, barev i tvarů. Média nám ukazují kult mládí, štíhlosti a retuše. Je to jen jeden, velmi úzký, úhel pohledu. Většina žen vypadá jinak. Třeba tak, jako ty. Přirozeně, žensky, jedinečně.

Dokonalost neexistuje. Existuje jen náš pocit ze sebe sama, ze svého těla.

Jak se chceš ve svém těle cítit? Odsouzení a kritika, nebo vděčnost a úcta?

Pokud s obsahem videa souhlasíš, sdílej i pro tvé kamarádky. Možná, že právě toto dnes potřebují slyšet.

Máš už meditaci, která tě vezme na planetu lásky?