Přípravu na porod druhého miminka jsem prožila úplně jinak než v prvním případě. Na první porod jsem se připravovala spíš po fyzické stránce, druhé miminko mě ale vedlo úplně jinam. Takže i díky vedení mojí dcery jsem někdy v poslední třetině těhotenství zavítala k Terezce. Už jsem měla za sebou nějakou práci – emocionální odblokování, EFT, kraniosakrální terapii, meditace. Cítila jsem se poměrně dobře, ale tu a tam mě stejně přepadaly určité obavy a nevíra sama v sebe. Od sezení u Terezy jsem vlastně ani nic konkrétního nečekala, jen jsem si chtěla popovídat a případně utřídit myšlenky, spíš jsem se jen snažila být otevřená tomu, co přijde.

Měla jsem trochu obavy, jestli se na povel dokážu ponořit do klidného stavu mysli, ale ono to ani nebylo potřeba, respektive to přišlo tak nějak samo. Terezka mě nenásilným způsobem vedla a já jsem objevovala překvapivá zákoutí vlastní duše. Objevila jsem různé strachy, které pro mě sice nebyly nové, ale myslela jsem si o nich, že je mám už nějak vyřešené, zpracované. Díky Tereze pro mě bylo velkou úlevou zjištění, že já je vlastně ani řešit nemusím, spíš to chce se s nimi sžít, vědět o nich, přijmout je, brát je tak trochu jako součást sama sebe. Trochu jsme spolu zapracovaly i na mojí sebedůvěře, to pro mě bylo, myslím, hodně důležité – důležité pro mojí víru v to, že umím porodit svoje dítě, že ho zvládnu porodit sama, že nepotřebuju, aby mě někdo „odrodil“.

Porod nakonec proběhl opravdu krásně, tak jak jsem si ho skoro celé těhotenství vizualizovala. Oproti prvnímu porodu jsem zvládla daleko více poslouchat, co moje tělo chce a umožnit mu to. Zvládla jsem nechat celý proces plynout, moc nemyslet, jen tak se nechat unášet, dýchat, relaxovat. Závěr byl hodně intenzivní, až mě to překvapilo, ale zase se to dalo díky dechu a vizualizaci ustát a nezpanikařit a to už jsme byly s naší holčičkou v cíli, ležely jsme spolu v objetí a vychutnávaly první doteky a pohledy.

Práce s Terezkou pro mě byla příjemná, uklidňující. Měla jsem pocit, že celé sezení trvalo tak 20 minut, maximálně půl hodiny. Hodně mě překvapilo, že jsme spolu pracovaly asi 90 minut, čas opravdu běžel nějak jinak. Tereza mi pomohla posílit mojí sebedůvěru, uvědomit si svojí ženskost a sílu s ní spojenou. Od Terezky jsem odcházela klidná a s pocitem, že už můžu rodit, že už tam necítím nějakou brzdu, blok, který by mi v tom bránil.
Terezko, moc děkuju za příjemně strávený čas a za posun ve vnímání sama sebe a přeji Ti spousta prácenasoběchtivých žen – nastávajících maminek!

Didis