Už když jsem byla poprvé těhotná, toužila jsem miminko přivést na svět přirozeně, načetla jsem spoustu článků, knih apod. nicméně chyběla mi ta skutečná příprava, to skutečné uvědomění si a zžití se s tím, co to vědomý a přirozený porod pro mě a mé miminko bude znamenat. Porod mého prvního miminka, dnes už téměř dvouletého Matyáška byl náročný, dnes vím, že především pro něj, trval více než 24hod., já si nevěděla rady s bolestmi, přistoupila jsem k epirudálu. Nakonec došlo na porod vexem (přísavným zvonem). Kontrakce zkrátka zmizely. Tělo už nespolupracovalo. I přesto jsem si ale jistá, že jsme si to oba prožít měli a že vše proběhlo jak nejlépe v tu dobu mohlo.

Když jsem otěhotněla podruhé (a opět k nám dušička přišla okamžitě po \"vyslovení\" našeho přání), věděla jsem, že nechci zažít to stejné co při prvním porodu, byla jsem si jistá, že mě to mělo posunout dál. Ale netušila jsem, jak to udělat. Dostala jsem kontakt na stránky Vědomý porod.

Po prvním pročtení jsem začala uvažovat o přípravě na vědomý porod. Absolvovala jsem ji a vše se od té chvíle začalo měnit, já jsem se začala měnit, uvědomovat si své tělo, děkovat mu, věřit si, věřit miminku. Každý den jsem s očekávaným miminkem mluvila a plánovali jsme, jak bude jeho velký den probíhat.

A tak to 30.10.2012 (přesně na termín, který jsem si vypočítala) začalo. Bylo 6:00hod. ráno a u nás doma probíhalo klasické ráno. Manžel se chystal do práce, Matyášek si v klídku na pohovce pil své mléko a mě už  tak trošku začalo pobolívat v podbřišku. Manžel se mě ptal, jestli už má zůstat doma. Na to jsem mu s úsměvem ve tváři odpověděla, že to je zcela zbytečné, že pokud se opravdu jedná o porod (což jsem si nemyslela), tak to bude na odjezd do porodnice nejdřív k večeru, a tak odjel. Bylo asi 6:40. O pár minut pozděj začaly bolesti zesilovat, po měření času jsem zjistila, že jsou i docela pravidelné a interval mezi nimi mě začal trošku zneklidňovat byl mezi 5 a 7minutami. Během 20minut už jsem klečela na podlaze a za mohutného povzbuzování syna \"maminko dýchej\", jsem prodýchávala. A tak nějak pořád nevěřila tomu, že už bychom měli do té porodnice jet. Zavolala jsem dule, se kterou jsem byla domluvená, že nás doprovodí k porodu. Ta, když mě uslyšela v telefonu, tak zavelela okamžitý odjezd, že to může být dost rychlé. Manžel byl zpět z práce doma asi v 7:40. Před porodnicí jsme se s dulou sešli pár minutek po osmé hodině. Natálka se narodila v 8:40hod. a narodila se doslova zabalená jako dáreček, protože jsem odmítla propíchnout vak blan, který praskl až když se rodila hlavička. Natálka je úžasné miminko, usměvavé a spokojené od prvního dne.

U porodu nebyly použity žadné farmakologické tlumící či naopak povzbuzující prostředky ... nástřih proveden nebyl. Zkrátka to byl porod \"na objednávku\". Příště si jen rozmyslím to přání, přijet do porodnice na poslední chvíli, protože i to se mi splnilo.

Zpětně jsem si uvědomila, že porod nezačal až to ráno, od kterého porod popisuji. Už v noci mě malinko probouzely slabé stahy a nejspíš byly i pravidelné... nicméně během těch jsem se krásně vyspala.

Terezko děkuji, především díky spolupráci s vámi jsem se dokázala změnit a věřit si a věřit svým dětem. Děkuji za vnuknutí vzít si k porodu dulu, do doby setkání s vámi jsem si byla jistá, že ji nepotřebuji. Opak byl pravdou, jsem ráda, že tam byla s náma a to i přesto, že se může zdát, že to nemohlo být potřeba, vzhledem k rychlosti porodu.

Krásné zimní dny

Míša Ch.