Zajímá tě energetická úroveň bytí, ale nevíš, jak různé, často i protichůdné informace převést do praxe?

Potřebovala bys z úrovně chápání přeladit do prožívání?

Tak čaKRAJINA je přesně pro tebe!

Když nepomůže ani zástup laktačních poradkyň, zavolej na pomoc zlatý prášek

Je něco kolem druhé ráno. Na rukou mám čtyřdenní zoufale plačící holčičku. Jsem unavená, cítím beznaděj a vztek…“Proč zrovna já? Co jsem komu udělala? Proč se to zase opakuje?“ běhá mi stále dokola v hlavě. Holčička stále pláče a pláč nabírá na intenzitě. Zachytím její zoufalý hluboký pohled a zkouším ji ještě jednou přiložit k prsu. Párkrát nasucho potáhne, pak se začíná škubat a plakat ještě více. Už jsme vyčerpané obě dvě, několik hodin pláče a nezdařených pokusů o nakojení nám vzalo spoustu energie. Je mi hrozně, jdu vzbudit manžela a poslat ho do Tesca pro Nutrilon a láhev, protože tohle už jinak nezvládnu.

Stačí pár doušků umělé výživy a holčička usíná, zatímco já propukám v pláč…Takhle jsem to rozhodně nechtěla. Navíc, tohle jsem už zažila u prvního dítěte, takže tuším, co nás čeká: lahvičky, sterilizátor, kila umělé výživy, hektolitry kojenecké vody a taky dotazy typu:

„Kojíte?

.. Ne…

Aha. A proč?“

Hlavně ale přijdu o spojení s miminkem, který znají jen mámy kojených dětí, a které nelze ničím nahradit…

Nevzdávám to, radím se s laktační poradkyní – když vyloučíme zkrácenou uzdičku, špatnou techniku i nedostatek mléka, zbývá pouze jeden problém – malá si u prsa ráda pospí, takže moc nevypije. Buďte ji, nenechte ji pocuckávat, radí poradkyně. Odsávejte a krmte sondou než se rozkojí…Jo, to se lehce řekne, ale když mám doma ještě jedno dítě a nikoho, kdo by se o nás nepřetržitě staral, tak je to téměř sci-fi. Na to prostě nemám, už jsem tím jednou prošla s prvním dítkem a stres, který celou akci s odtříkáváním po třech hodinách a následným krmením sondou už nechci znova prožívat. Navíc ani tehdy to k ničemu nevedlo.

Kojím, tedy spíše „přikojuji“… Nakojím malou a dále dokrmuji z láhve. Kojení nám zabírá i dvě hodiny vkuse a to i v noci. Jsem už úplně vyčerpaná, neužívám si miminko, jsem protivná a modlím se, aby se to zlepšilo. V duchu se ptám, kde je problém a začínám tušit, že někde hlouběji než dohlédne oko laktační poradkyně…

Čtvrtý týden – situace se „vylepšila“ natolik, že po kojení malá vydrží i půl hodiny bez příkrmu. Kojení trvá už jen půl hodiny , na malé je vidět jak se snaží, ale mléka je zase málo, aby se úplně zasytila…Pořád mě trápí otázka:“ Proč to tak je??“ Zkouším psát Tereze o pomoc. Vím, že má taky miminko a tak tomu moc šancí nedávám. K mému velkému překvapení mě obratem zve na konzultaci. Neváhám ani minutu a přestože je to od nás do Prahy daleko, tak vyrážíme.

Sedím v obrovském vaku u Terezy v meditárně a hned první otázka mi vhání slzy do očí. „Co mi brání být šťastná?“ Vidím ji….je to obrovská černá koule, která se mi uhnízdila v srdci a nedovolí mi být šťastná a spokojená, dávát lásku sobě a tím pádem ani druhým.. Proto moji holčičku nemůžu nakrmit, v mléce ji totiž schází ta nejzásadnější složka…

Proč tam ta koule je? Mám ji od své mámy - ta ji má totiž taky, ale od své mámy a ta zase od naší prababičky…takhle si ji předáváme, jedna druhé, generace za generací. Proto máš dceru, říká Tereza, abys s tím něco udělala….

Co s tím? Nejdříve s pomocí Terezy ve vizualizaci odstraním černou kouli ze srdce, osvobodím mou duši, pak poprosím své tělo, aby dokázalo nakrmit holčičku a do mléka dám zlatý prášek jako symbol lásky a srdečnosti , kterou budu předávat miminku. Je to těžké a čeká mě spousta práce – naučit se mít ráda pro mne není úkol, který bych zvládla za dvě hodiny…chce to čas a musím na tom pracovat. Odcházím od Terezy s pocitem, jako by mi spadl kámen (spíše koule) ze srdce.

[poznámka Terezy: Z průběhu sezení vyplynulo, že tato koule symbolizovala zavření citu. Ženské prožívání v této rodině bylo bolestné a tak se ženy rozhodly, že se obrní - cit odstřihnou, a tak už nebudou muset prožívat bolest a příkoří. Tento ochranný postoj se pak dědil z generace na generaci. Druhou stranou mince bylo, že tím ženy přišly i o část citlivosti k sobě samým - nedoslechly volání vlastních duší. Až Jana našla dost odvahy se vrátit znovu k ženské křehkosti, zranitelnosti a citlivosti. A to samé může nyní předat své dceři. V této souvislosti bylo kojení, respektive dostatek mléka, synonymem pro hojnost a otevření citu. Když byl kohoutek citovosti (a tím pádem i zranitelnosti) zavřen, mléčko neteklo. Když se cit otevřel, ňadra byla připravena děťátko plně nasytit.]

Vracíme se domů. Snažíme se obě – já i naše malá. Jsem unavená, podrážděná. Všimla jsem si, že čím více se snažím „tlačit na pilu“, tím více jsem nervózní a malá se nechce ani přisát. Nakonec to vzdávám a dávám napít pouze z láhve. Po celém dni nekojení, kdy jsem se rozhodla úplně kojení ukončit nám v noci malá doslova řve a je k neutišení.

„Zkus ji ještě dát napít, třeba jí to uklidní“, opatrně navrhuje manžel. Zkusit to můžu, ale valný výsledek neočekávám. K našemu velkému překvapení se ale malá přisaje, pije jako o závod a záhy usíná. Tohle byl impuls, který mě nakopl k tomu, abych s kojením ještě nepřestávala a pokračovala. Nejdříve jsem se musela celkově uklidnit, říct si, že to jenom zkusíme a že o nic nejde. Pokud malá nebude chtít, tak ji nebudu nutit a nechám to na ni. Pak jsem obětovala veškerý čas tomu, že jsem s ní ležela na posteli a kojila, ve dne v noci.

Vše u nás doma se podřizovalo jedinému – kojení. Nejdříve pila málo, takže jsme po kojení dokrmovali z láhve, ale po pár týdnech se prodlužovaly intervaly mezi dokrmem z láhve a nakonec umělou výživu odmítala úplně, takže teď konečně mohu říci, že už několik dnů plně kojíme. Každý den v duchu děkuji Tereze a naším andělům strážným, že nám pomohli a doufám, že nám to kojení vydrží co nejdéle.

Nikdy bych nevěřila, že to dokážeme, protože panuje všeobecné přesvědčení, že jakmile se dá dítěti láhev, tak se snižuje laktace a můžete se s kojením pomalu rozloučit. Tahle zkušenost mě ale přesvědčila, že kojení je opravdu především v hlavě a srdci maminky a jejího miminka :)

S láskou všem maminkám

Jana

Doplnění od Terezy: Jana si při sezení uvědomila ještě jednu zásadní věc, která stojí za zveřejnění. Jak je psáno výše, pomocná vizualizace, která Janu vracela k otevření sebelásky a citovosti, byla představa zlatého prášku. Ten v její představě přechází ze srdce do mléka a při kojení se dostává do miminka, které naplňuje mateřskou láskou.

Když jsem Janě položila otázku, jak by to tedy bylo, kdyby se kojení již nepodařilo rozjet a holčička by byla jen na umělém mléce, tak odpověděla: \"To by bylo stejné. Akorát by zlatý prášek procházel mojí rukou do lahvičky s umělým mlékem a miminko by ho dostalo i tak.\"

Cítila jsem, jak tato prožitá informace přinesla velkou úlevu. Obrovskou. Zpráva tedy zněla: je jedno, jak svoje miminko nakrmíš. Když mu dáš při krmení svoji pozornost a budeš ho držet v náručí, tak ono se bude cítit milované, ať už bude sát z prsa, nebo z lahvičky. A toto by měly ženy, kterým se nepodařilo kojit, vědět. Jste stejně dobré mámy, jako ty, které kojí. Vaše miminko je stejně milované a cítí to. Láska, třeba v podobě zlatého prášku, totiž není blokována silikonem, ani ničím jiným, pokud je vaše citlivé srdce otevřené.

eBook ZDARMA - BAREVNÝ DECH pro hladký porod + mp3 MEDITACE

eBook ZDARMA - LÉKÁRNIČKA V HLAVĚ, aneb 7 zásad Mentální harmonizace pro úlevu na těle i na duchu.