Milá Terezo,
už několik měsíců se ti snažím napsat jak proběhl porod naší druhé dcerky Evičky, na který jsem se s tebou připravovala. Od chvíle, kdy jsem u tebe byla, jsme si ještě několikrát vzpomněla na zážitek světla v hlavě, odhozeného těžkého kabátu z ramen a hlavně odložení mísy v rukou....vše proběhlo tak jak mělo. Jsem si tím jista a zase o kus víc věřím, že vesmír ví co dělá. I přes několik probdělých nocí před porodem, kdy se v té hlavě honilo vše možné i nemožné.
Sice jsem se celou dobu domnívala, že druhé miminko bude František, ale přišla krásná Evička...
Měla jsem v plánu rodit doma a opravdu tak bylo. Byl krásný, klidný a rychlý a vím, že z velké části i protože jsem s tebou mluvila a strachy nechala vylézt odněkud zevnitř a pustit je. Byla jsem celou dobu sama jen s Evičkou a stále jsem čekala, kdy tedy příjde ten porod co si pamatuji...a on nepřišel..jen k nám vplula Evička. Pamatuji si hlavně ten klid ...muj, porodní asistentky, která byla v povzdálí a noc....s probuzením první dcerky už bylo vše uklizeno a ona se přišla podívat už na mimi.
No pak sice nastala krušná chvilka, kdy nás odmítla paní doktorka a tak jsem se nakonec dostala do porodníce na dva dny, aby Evičku zkoukl nějaký doktor. To také melo být...vím to. Po telefonu nás několik studovaných odborníku dost překvapilo, ale v porodnici jsem byla moc mile překvapena..jak ke nám všichni přistupovali. Že by to bylo odhozením mísy?
chtěla bych ti moc poděkovat a věřím, že se zase někdy setkáme...určitě bych moc ráda. Moc mi sezení s tebou v životě pomohlo.
Tak Ti i Tvé celé rodině přeji do nového roku hodně zdraví a radosti ze života ...
Jana