Tak jak k mateřství patří těhotenství a porod, tak k němu patří i potrat. Tato kapitola mateřství potkala a potkává mnoho žen a já jsem jen jednou z mnoha. Mně potkal zamlklý potrat nebo také jinak takzvaně zamlklé těhotenství dokonce dvakrát. Druhý před nedávnem a první na začátku tohoto roku. Od obou miminek jsem ale dostala nesmírný dar, každé mě navedlo a posunulo o velký kus vpřed a předpokládám, že zde ani nedokážu vylíčit, nakolik si svých dětí vážím, přestože se nenarodily. Každé nenarozené dítě je pro ženu-maminku velká ztráta a bolest, ale jako se vším, i s touto ztrátou je možné se vyrovnat. A když je maminka ještě natolik otevřená vzkazům a poselstvím, které ji nenarozené miminko přinese, tak pak je možné získat poučení a nesmírnou sílu. A já po sezení s Terezkou už nyní cítím a vím, že jsem byla obdarována touto zkušeností nejen jednou, ale dokonce dvakrát. Samozřejmě se to neobešlo bez smutku, bolesti a slz. A určitě se ještě vše objeví, ale já jsem už nyní nesmírně vnitřně obohacená a silná.

Po první ztrátě miminka jsem se vzpamatovala a otřepala poměrně rychle. Řekla jsem si, že to prostě příroda tak zařídila a má svůj rozum. Samozřejmě jsem se snažila pro své tělo i mysl udělat řadu věcí, hlavně jsem se znovu obrátila k práci s Reiki energií, práci na své mysli a začala meditovat. V tom mi hodně pomohly stránky www.vedomematerstvi.cz, kde jsem se také díky diskuzi seznámila s jednou skvělou ženou, se kterou si nejenom píšeme inspirující a povzbuzující maily, ale známe se již i osobně. Naše korespondence je pro mě nesmírně obohacující a inspirující. No a díky meditacím umístěným na stránkách VM a celkově díky skvělým článkům a příspěvkům Terezky, jsem nadšeně navštívila Večerní povídání a potkala se s ní osobně. Prostě a jednoduše, našla jsem za půl roku mnoho inspirujícího a krásného a tak jsem si myslela, že příští těhotenství dopadne lépe.

Nedopadlo. Jenže tentokrát už jsem se konečně rozhoupala s tím provést mnohem víc než jen pasivně přijmout roli pacientky, která s diagnózou ulcerozní kolitida, opakovaně potratila a tudíž se dostane do soukolí lékařů a různých vyšetření. Ano, za tahle vyšetření budu ráda a budu ráda i za pomoc lékařů, ale já se také rozhodla jít na řešení již druhé ztráty toužebně očekávaného miminka jinak. Ještě před samotným zákrokem, který medicínsky dořešil moji a manželovu ztrátu, jsem kontaktovala Terezku s tím, že když pomáhá ženám při přípravě na porod nebo i samotné početí, tak že bych moc ocenila, kdyby zkusila pomoci i mě. Terezka přijala a jsem jí za to moc vděčná. Spolu s tím jsem zkontaktovala jí doporučenou paní Elen Mitkovou na detoxikaci těla (viz. článek Detoxikace pro zdraví rodičů i dětí ) a již vidím první výsledky. Ale mé tělo a velké zdravotní problémy v tuto chvíli nejsou hlavním tématem mého článku, i když v konečném důsledku bude mít moje sezení s Terezkou vliv i na ně.

Chtěla bych teď jen krátce popsat, k čemu mě Terezka dovedla. Nelze ani popsat, co vše jsem s ní odhalila ve své duši, ale třeba se mi podaří trochu popsat styl a atmosféru onoho sezení. Povídání/meditování u ní bylo moc příjemné a já jako zkušený harcovník různých kineziologických a podobných konzultací, můžu říct, že tahle zkušenost byla ze všech mých pokusů o uzdravení těla a duše, nejpříjemnější a také nejúspěšnější. Zkoušela jsem už dřív řešit své zdravotní problémy a také některé životní bolesti a ztráty přes spoustu takzvaně alternativních směrů, ale nikdy jsem nebyla úplně úspěšná. Jenže tenkrát jsem čekala na rychlou pomoc a okamžitý efekt… Někdy ale leží příčiny životních událostí, bolestí a nemocí hlouběji než si myslíme a skutečné příčiny se nám odhalí až jsme opravdu připraveni přijmout pomoc i uzdravení. Terezka umí velmi efektně a hlavně ohleduplně provést nás i naši mysl bolestmi, omezeními, ale také pláčem i smíchem. Její vedení je jemné a hlavně intuitivní podle konkrétní situace, nikoliv podle nějakého předem daného schématu. Pomocí ní jsem objevila nejen věci související se ztrátou obou miminek, ale i věci, které dalekosáhle překračují téma mateřství. Dokonce mám i pocit, že jsem se tímhle sezením připravila na další těhotenství a dokonce i porod.

A největším darem pak pro mě bylo zjištění společné bolesti s manželem. Ač dokážeme o ledasčem spolu hovořit, tak přesto mi nedokázal sdělit, jak moc ho ztráta dalšího miminka zasáhla. Večer jsem mu pak vykládala o tom, že jsem si ze sezení kromě odhalení dalších skutečností odnesla vědomí, že spolu s miminky tvoříme rodinu a že tyhle dvě dušičky budou navždy naše děti a můžeme je tak brát. A to i přesto, že je ve fyzickém těle nikdy neuvidíme. Manžel tam seděl se slzami v očích a já dostala vzkaz pro sebe i pro naše děti, že nás miluje a že cítí a vnímá naši společnou bolest. Pak jsme se jen objali a s láskou a pochopením jsme našim miminkům věnovali tichou vzpomínku i naši lásku.

Nikola