Na rozdíl od dob našich maminek, které byly masírované propagandou Sunaru, dnešní společnost uznává a oslavuje chválihodný vliv kojení. Normální matka je kojící matka, normální kojenec je saveček připojen k prsu. Ženská schopnost kojit své potomky je důkazem dokonalosti našich těl a působí blahodárně na kojené dítě, matku, jejich vzájemný a vřelý vztah a v neposlední řadě i na ekonomickou stránku věci. Ale, i v tomto případě existuje velké ALE.

Někdy kojení nejde. Ať se matka, s laktační poradkyní za zády (respektive ve výstřihu), snaží jak může, prostě to nejde. Mléka je třeba málo, nebo je mléka moc a tvoří se záněty, bradavky jsou tak zdecimované, že bolest nejde vydržet, nebo má novorozenec špatnou techniku, prso odmítá a ani přemlouvání a potoky slz jeho stvořitelky ho neobměkčí. Někdy to přes obrovskou snahu prostě a jednoduše nejde. Co s tím?

Křehká psychika rodičky, která se v představách viděla na růžovém obláčku láskyplné idylky, kdy její ňadra velkoryse poskytují ideální koktejl vitamínů, minerálů a ochranných látek jejímu rozkošnému uzlíčku štěstí v kontrastu s realitou vytváří obrovské pnutí. Pocity viny, selhání, bezradnosti a vlastní nehodnoty jsou pak na denním pořádku a pohled na kamarádku kojící své batole pak působí bolest až fyzickou. Denodenní příprava umělého mléka pravidelně rozvibrovává tyto pocity a mateřské sebevědomí se sune k zemi.

Ženám, které tyto stavy zažily a dodnes se s \"nepovedeným\" kojením nemohou smířit nabízím pomoc s:

• zjištěním mentální příčiny neschopnosti uspokojivě kojit
• proměnou tohoto omezení na zdroj síly a pochopení
• vyléčením minulosti a smířením se se situací
• znovunalezením důvěry ve své tělo, ve svá prsa
• posílením prožitku své ženskosti a sebehodnoty
• nalezením důvěry, že přístě může kojení jít hladce