Milá Terezo,

dnes jsem ucítila silné a pevné spojení sama se sebou. Takové, které jsem cítila, když jsem ještě byla \"svobodná a sama za sebe - pro sebe\"...vědomě dnes cítím SEBE, muže a naše děti...to je pro mě velká změna, protože dříve jsem cítila zejména, co vše je třeba udělat....děti....muž a pak já, ale jakoby takové zbytkové, bez síly a nejisté.

Při posledních dvou setkáních jsem u Tebe zpracovávala můj první porod císařským řezem a partnerský vztah (konkrétně objevující se vztek).

Mohu dnes vědomě říct, napsat \"DĚKUJI\"...cítím, jak se vše otevřelo a zazářilo.

Pochopila jsem hloubku učení, které mi přinesl porod mého prvního syna právě císařským řezem a přestala jsem jej vnímat jako své selhání nebo nedokonalost a naopak pocítila obrovskou vděčnost a jemnost. Pochopila jsem, že i tak je to ZÁZRAK a že to nemůže nic změnit (ani lékařů, tchyně). Z duše jsem se omluvila svému synovi, že jsem \"to\" hledala tak dlouho. A i když jsem to našla, tak stejně záhy ztratila a začla o svém mateřství a své síle znovu pochybovat. A že jsem o tom napovídala a napřemýšlela tolik, než jsem se dostala k pravé podstatě a zakotvila v sobě. Snad bez toho bych se k tomu třeba nedostala.

Ruku v ruce s tím sílí i partnerský vztah, kterému jsem zasadila tímto obviňováním ránu, protože jsem nevědomě vinila i mého muže z nějakého selhání. Opět z hloubky své duše jsem se mu omluvila a otevřela své srdce.

Díky jemnému vedení Terezy jsem přišla na to, že jsem chtěla podvědomě naplnit nenasycený vztah ke svému postiženému bratrovi, že jsem snad chtěla dokázat, že bych postižené dítě dokázala vychovat i já. Proto jsem nedokázala přijmout bezpečnost a správnost volby císařského řezu, který byl proveden pro hraniční vcestné lůžko a tvrdošíjně tuto volbu odmítala a považovala přirozený porod za tu jedinou správnou možnou cestu a odmítala plán duše miminka. Pustila jsem tak díky zpracování tohoto pouto ke svému postiženému bratrovi a dala prostor sobě. Přijala jsem od svého anděla strážného život v podobě lotosového květu, který jako dar hýčkám.

Při hledání příčiny, původce vzteku, strachu a zlosti v partnerském vztahu jsem našla vlákna, která vedla až do minulé inkarnace. To místo jsem viděla jako pavouka, jehož sítě byly rozesety po celém mém těle, v kterých jsem byla zamotaná, ztracená a svazovaly mě do něčeho, co jsem nazývala životem. Nahradila jsem je s pomocí léčivých andělských sil růžovofialovým světlem a zahojila. Úsměvné bylo, když jsem dva dny poté se svým synem šla do dětského koutku, kde při příchodu na mě koukal, v koutě místnosti, vymodelovaný pavouk na síti a vedle velká cedule s reklamou na \"andělské kroužky na zápěstí\", které pomohou dítěti, když se ztratí (dítě má na něm jméno a telefon)....na té ceduli bylo napsáno..\"už se nikdy neztratím\". Vyfotila jsem si to, protože lepší zhmotnění toho, co jsem prožila u Terezy, jsem vidět nemohla :).

Mnohokrát děkuji, že jsem mohla zažít pod Tvým vedením tuto léčivou moc a přeměnit bolest za vděk, úctu, lásku a pokoru.

Děkuji svému druhému děťátku, které mě přivedlo k Tobě, Terezo, a já mohla \"dodatečně\" tato témata v sobě poléčit.

Chtěla jsem těmito řádky podpořit maminky, které v sobě mohou mít podobné pocity selhání nebo viny po porodu císařským řezem.

A ještě, že i po prvním porodu císařským řezem lze zažít naplnění plánu duše druhého děťátka, přijít na svět přirozenou cestou.

Moc Ti, Terezo ještě jednou děkuji za uvědomění si plnohodnosti obou druhů porodů a znovuobjevení daru mého života.

Přeji Ti, ať Vaše třeťátko je naplněné, šťastné a zdravé.

S úctou a láskou,

Lenka