Meandry mého života

Dostala jsem do vínku dar vhledu do lidské mysli i do jasu dětské duše.

Učím lidi pracovat se svojí myslí tak, aby ona sloužila jim a ne oni jí. Pomáhám také těhotným ženám nalézt důvěru v sebe, své tělo, dítě i vnitřní hlas. Podporuji rodiče, aby porozuměli svým dětem a žilo se jim spolu dobře. Má práce je mým posláním a mé poslání je mojí vášní.

Jednota, prázdnota, člověk a Tereza. To jsem já. Trojnásobná matka, která je vděčná životu a je laskavá především sama k sobě.
 
Už jako malá holka, ještě ve školkovém věku, jsem řešila, jestli jsem dobrým člověkem. Cítila jsem soucit s černými ovcemi kolektivu, které u mě často hledaly zastání, a svěřovaly se mi se svým trápením.

Teď už vím, proč moje duše od raného dětství ve snu trénovala přesné zacílení pozornosti a vědomé tvoření. Byla to průprava pro práci, kterou dělám TEĎ. Naučila jsem se pohybovat se v mysli a vidět souvislosti. Začala se mi rozkrývat pavučinka spojující příčinu a následek.

 To jsem ale v dětství nechápala a připadala jsem si divná

Spolužačky se předháněly, která bude moje nejlepší kamarádka, ale já jsem se cítila osamělá. Bylo to období temna, strachů a touhy být už dospělá a orientovat se v životě.

Kolem dospívání jsem si začala víc uvědomovat, že svět není jen to, na co si můžeme sáhnout. K mému úžasu se mi neviditelná realita začala ukazovat. Vibracemi, vizemi, živými obrazy. A zase jsem v tom byla sama.

Jasně si pamatuji vyděšený výraz mé milé mámy, když jsem se jí s úžasem svěřovala, že v dlaních cítím vibraci nerostů a vidím energii obrazů.

Prožitek nepochopení a zklamání zavelel: Tohle si nech pro sebe. To se nesmí říkat!

Schovala jsem se do svého vnitřního světa. Fyzicky jsem se zavřela do jedné pražské čajovny, kde jsem trávila mnoho času meditacemi, rozhovory, stáním na hlavě a louhováním vietnamského čaje Dac Biet. Byla jsem divná, ale už se mi v té divnosti líbilo. Cítila jsem, jak v mém srdci hoří plamínek a začíná osvětlovat i svět kolem mě. Samota mi přestala vadit.

A pak z čista jasna BÁC

Náhoda nenáhoda mi poslala do cesty člověka, který také rád louhoval čaj. Jen na rozdíl ode mě Bílou Pivoňku.

Začali jsme meditovat spolu a jemu vůbec nepřišlo divné, když jsem mu popisovala, že má v srdci křižovatky s modrým světlem, čakry má napojené barevnýma kabelama a že jsem s ním v meditacích cestovala po vesmíru i prázdnotě.

Naše duchovní výlety mimo čas a prostor jsem zapisovala do malého bločku. Z něj, až po letech, kdy jsem už dozrála do odvahy vylézt nahá do světa, vznikla meditační kniha Kapka Nebe.

Mámě jsem nechala jeden výtisk pod polštářem, jako překvapení. Pochválila mě slovy: "Já obdivuju, že dokážeš tak nesmyslný slova spojit dohromady." Neurazila jsem se. Naopak jsem to brala jako obrovský důkaz mateřské lásky. Dospěla jsem.

Můj vnitřní hlas promluvil: "Nemusí tě všichni chápat. Důležité je, že rozumíš sama sobě a víš, kým doopravdy jsi!"

Po roce intenzivní duchovní praxe a exkurzích po krajinách mysli i vědomí, z ranveje čajových polštářků, jsem byla připravena na další zlom.

Byl to pro mě začátek nového letopočtu. Tlustá blikající čára, dělící můj život na prehistorické předtím a na vědomé TEĎ

Stalo se to na jednom semináři, kde jsme se po odpoledním programu loučili objetím. Objala jsem se s jedním mužem a... a... nemohla ho pustit. Nešlo to! Ani on mě nepouštěl. Elektrické obvody v rukách, zodpovědné za pohyb, někdo přetnul.

Stáli jsme takto, ve volném objetí, několik hodin. S tímto mužem jsem v bdělé a neplánované meditaci prožila stav, že můžu vše. Rozhodnu se, a na dálku rozsvítím. Rozhodnu se, a zaměním Velký vůz za Kasiopeu.

Tomuto muži jsem následně v růžových šatech řekla ANO. Z našeho objetí pak vystoupily tři báječné děti, které považuji za své učitele i zachránce.

 

Až dnes, s tisícihodinovým spánkovým dluhem a poznáním, jaké to je, když je mé srdce rozdělené na třetiny a každá obývá své vlastní tělo, jsem pochopila pravé duchovno.

Děti mě posadily na zem. Předtím jsem byla vědomá, vykoupaná v poznání jednoty, odměněná mnoha prožitky za hranicí běžného vnímání, ale chybělo mi uzemnění.

Díky mým milovaným dětem jsem pochopila, že veškeré duchovno je jen duc-hovno, když není prožité v každodennosti, v každém libém i nelibém okamžiku

 

Až mé děti mi pomohly se rozvzpomenout na to, co moje duše přinesla za Poznání, a tak jsem mohla nastoupit na cestu svého Poslání.

Skrze mateřskou roli jsem pochopila, že mi byl dán dar vhledu do dětského prožívání. Intuitivně vnímám, jak se cítí a co je trápí. Velmi mě těší pomáhat jejich rodičům, aby na to přišli také a porozuměli svým dětem, i s ohledem na vlastní dětství a prožité křivdy. Je to velmi napínavá a dobrodružná cesta do hlubin podvědomých programů, přesvědčení, zákazů a příkazů.

Esenci toho nejlepšího, ověřeného a osobně prožitého teď s vděčností a radostí nabízím vám formou:

 

V současné chvíli mě velmi přitahuje téma těhotenství a porodu, a tak jsem právě tato dvě dvě témata rozpracovala do obsáhlého eBooku Mystický porod, který jsem vybavila čtyřmi meditacemi a hodnotnými bonusy. Věřím totiž, že těhotenství a způsob našeho příchodu na svět značně ovlivňuje to, jak se budeme ve svém životě cítit.

Každý den děkuji, že patřím k této nádherné planetě a mohu zde tvořit. Děkuji i vám, že tvoříte se mnou.

S Láskou Tereza