Na této stránce se 26.01.2026 od 20 hodin vysílá webinář

Cena za neodpuštění

Jakou cenu za něj platíme?

Dozvíš se, co se děje s tvou energií, tvými podvědomými přesvdčeními i s tvým tělem, když v sobě nosíš staré křivdy.

Záznam bude k dispozici do čtvrtka 05.02. do půlnoci. 

Na webináři ti představím zcela nový kurz

Tento kurz ti nabízí jedinečnou transformační cestu, kde objevíš, jak pustit tíhu starých zranění a znovu najít lehkost bytí.

V průběhu 4 týdnů tě prostřednictvím meditací, praktických videí, denních promptů a podpůrných setkání provedu procesem odpuštění – od rozpoznání bolesti až po její uvolnění a vnitřní svobodu. Kromě mé živé podpory získáš také podporu AI průvodkyně ACHNAEL, která ti bude k dispozici 24/7. 

Můžeš bezpečně projít procesem, jenž přinese úlevu nejen tvé duši, ale často i tvému fyzickému tělu a začít žít s větší lehkostí, jasností a vnitřní svobodou.

Máš dotaz? Chceš něco sdílet? 

Využij tento prostor

  1. Iveta napsal:

    Zdravím,
    moc Vás obdivuji.
    Stejně to mám i já s matkou. Pracuji na sobě, musela jsem už ukončit kontakt na minimum.
    Je jí 83 let a v podstatě mě zatím nepotřebuje. Ve všem se nyní obrací na bratra. Mám ale často výčitky svědomí že ji nenavštěvuji, jednou týdně přinesu nákup a po pár slovech odcházím.
    Děkuji za to, co děláte.
    Hezký den.
    Iveta

    • Drahomíra Hastíková napsal:

      Zdravím Terezo,
      dlouhodobě mne pálí pravá strana těla- jen kolem/ uvnitř ucha, trapézy, v hlavě, celý den.
      Křivdy,bolesti, uloženy v těle, zkoušela jsem po kapkách odpouštět. Nervovy systém přetížen.Emoce moc silný.
      Chci pokračovat.Díky.

      • Tereza Kramerova napsal:

        To je teda zajímavé! Pravá těla by se dala považovat za tu racionální, jangovou, náležící k mužskému principu. Možná bych se koukla na téma otce. Zároveň mě napadlo vám doporučit kraniosakrální ošetření – umí s těmito disbalancemi mezi hemisférami i polovinami těla perfektně pracovat.

        Ať se brzy uleví! Musí to být vyčerpávající!

        Tereza

    • Tereza Kramerova napsal:

      Ivet, chápu. Občas jsou nám ti lidé, kteří by nám měli být nejblíž, vlastně cizí. Neumím vyhodnotit, jestli byste se s matkou měla bavit víc, či nikoliv, ale vím, že výčitky svědomí ničemu nepomáhají. Držím palce, ať v sobě najdete smíření.
      Hezký den i vám

      Tereza

  2. Hana napsal:

    Nejde mi odpustit zradu druha uz 3 roky jsme spolu nepromluvili

    • Tereza Kramerova napsal:

      Chápu. Občas je ta zrada tak veliká a nečekaná, že tne přímo do živého, a pak není snadné toto zranění propustit. Možná by stálo za to pracovat s tím odkapáváním bolesti a ulevovat si po kapkách. Třeba každý večer chvilinbku před spaním. Třeba se pak ta úroveň bolesti postupně sníží tak, že už bude odpuštění možné… Prála bych vám to. Je to úleva, ale chce to k tomu vnitřně dozrát. A to si někdy žádá čas.. tak na sebe netlačte.

      Tereza

  3. Magdalena napsal:

    Dobry den,
    dekuji za vybornou moznost k ocisteni do noveho roku.
    Me neodpustene je nejvice sama sobe za spatne volby partneru a promarneni te spousty case ve spatnych vztazich. At delam co dela, stale jsem hodna holka a oni jakoby to videli na cele napsane a zneuziji toho. Diky tem vztahum jsem nejspise uplne promarnila cas na dite, a to mne nejvice mrzi.
    Chci odpustit sama sobe, uvolnit napeti z touhy o dite a zit konecne stastny zivot.
    Dekuji. M.

    • Tereza Kramerova napsal:

      Joo, tak tomu rozumím. Zároveň mi přijde skvělé, že už o té hodné holce víte! To znamená, že se s ní dá pracovat… V kurzu budeme odpuštění sám sobě dělat až v posledním týdnu. Řekla bych, že to je nejtěžší… ale určitě ne nemožné. Podařilo se vám dnes alespoň pár kapek propustit?

      Tereza

  4. Miluše napsal:

    Dobrý večer, zaujalo mě v rozhovoru s Danou, že důležité je se zbavit pocitu „jedu“ v sobě a zášti. Já sama mám celý život problém se tím, že se mnou matka v dětství nejednala citlivě. I když jsem pochopila, že to jinak neuměla, že prostě není empatická a citlivá a že prostě jede podle sebe a nevnímá okolí. Ale ten pocit! Vždycky když s ní mám mluvit, zvedne se mi adrenalin, zvedne se mi žluč. Pořád to v sobě mám. Co s tím?

    • Tereza Kramerova napsal:

      Podle toho, co čtu, tak máte stále hodně zraněné vnitřní dítě, které jste připravená v kontaktu s matkou bránit (proto ten adrenalin). To je dobře, že vás má. Zároveň asi sama cítíte, že tento stav není úplně konstruktivní. Jakýkoliv způsob, ve kterém budete moci dosytit a ochránit své vnitřní dítě, bude nápomocný. Cest je mnoho… A pak, až ta malá holčička zjistí, že není a nikdy nebyla sama a opuštěná, protože měla vás, tak pak teprve bude čas na odpuštění.

      To půjde!

      Tereza

  5. Jindřiška napsal:

    Jsem adoptovaná, děkuji rodičům, bohužel už nežijí, nedovedu odpustit biologické matce, že mě chtěla zabít, zlikvidovat, byla jsem jí soudně odebrána.

    • Tereza Kramerova napsal:

      Tak to je obrovitánská křivda. Chápu, že to je extrémně těžké odpustit. Důležité je si uvědomit, že odpuštění neděláte pro biologickou matku, ale pro vás, aby se ulevilo vám. Je to akt sebelásky. Nicméně vše má svlj čas a do tohoto se nedá donutit. Tak možná technika odpouštění malinkých kapiček, by mohla přinést nějakou úlevu a otevření nového prostoru. Soucítím s vaším příběhem. Tohle by se nemělo dít!

      Tereza

  6. Muri napsal:

    Dobrý večer, mezi mnou a moji mámou je taková tenze – pocit, že mě bere jako konkurenci, těžko se nám vytváří zdraví vztah. Lze v takovém to stavu použít odpouštění?

    • Tereza Kramerova napsal:

      Vše lze.. možná to nepůjde odpustit plně, na 100 %, ale to vůbec nevadí. I jedno procento je úleva. A když s tím člověk vědomě pracuje dlouhodobě, postupně se z té vnitřní bolesti odkrajuje a vytváří se prostor pro nový úhel pohledu. Časem se může podařit i opustit pozici oběti a dostat se do stavu, kdy vám mámino chování bude skoro jedno. Za mě má smysl jít po malinkých kouskách, netlačit na sebe, ale směřovat ke svobodě, která přichází právě s odpuštěním.

      Tereza

  7. Jana napsal:

    Dobrý večer,

    mám cystu v děloze, nevím, jak odpustit sama sobě, že jsem strávila čas s nesprávným člověkem a prošvihla jsem možnost mít rodinu.

    • Tereza Kramerova napsal:

      Jani, rozumím. Tohle je hodně bolavé téma a asi to bude chtít nejen čas, ale i systematičtější práci. Možná by vám můj online kurz udělal dobrou službu. Začala bych odpuštěním tomu muži, a pak až sobě.

      Přeji vám, ať se s dělohou domluvíte a cysta zjistí, že už není třeba!

      Tereza

  8. Luci napsal:

    Dobrý večer,
    je to pro mne velké téma, aktuálně se léčím s rakovinou, která je pro mne velkým zastavením. Začala jsem pracovat na sobě, ale stále mám výzvy ve výchově s dětmi, reakcemi a tlakem podle mé pravdy… hledám lehkost a i radost, hledám sebe a odpustení. Jak opustit mé zajeté reakce? Jak přestat tlačit mé pravdy na druhe? Jak přestat v sobě vnímat lítost ze situace?

    Děkuji za odpoved Terezko, potkali jsme se…., děkuji Luci

    • Tereza Kramerova napsal:

      Luci, myslím, že zažívat výzvy je zcela přirozené a děje se to nám všem. Navíc s takovou diagnózou, to není jednoduché ukočírovat psychiku. Hlavně si to nevyčítejte! S tím odpuštěním začněte jakkoliv. Každá upuštěná kapka se počítá. Nehrajeme tady na jedničky.. takže můžete odpustit jen tolik, kolik je právě teď možné. Uvidíte, že se vám uleví. A ještě mě napadá, že by bylo fajn připustit, že jste člověk, který žije v dualitě, a zákonitě prožívá chvíle, kdy něco nezvládá. Je to v pořádku, je to lidské, patří to sem do této reality. Touha po dokonalosti je šílenej bič!

      Věřím, že bude lépe! Držím všechny 4 palce.

      Tereza

  9. Nádhera❤️, moc děkuji za Tvoji energii a lásku, která z Tebe vyzařuje

    • Tereza Kramerova napsal:

      Děkuju, Hani. Jsem ráda, že mám lidi, které baví mě poslouchat. Naplňuje mě to! Na láskyplnou společnost!

      Tereza

  10. Jarka napsal:

    Moc děkuji je to silné. A cítím něhu.
    Jste zlatý člověk

    • Tereza Kramerova napsal:

      Něha je krásný a láskou prodchnutý prožitek. To je nádherné! Ať s vámi něha zůstává i nadále!

      Srdečně zdravím

      Tereza

  11. Janiito napsal:

    Terezko, mnohokráte děkuji ! Jste tak krásná bytost. Díky za Vaši práci a co nám přinášíme! :-* S díky a láskou Janiito

    • Tereza Kramerova napsal:

      Janiito, je mi největším potěšením. Mám tak pocit smyslu a toho, že jsem alespoň nějak profesně přínosem.

      Krásnou dobrou noc či den

      Tereza

  12. Jaroslava napsal:

    Lze takto odpouštět více lidem najednou, nebo vždy pouze jedné osobě?

    • Tereza Kramerova napsal:

      Všechno je možné a naše vědomí nemá limity, takže je klidně možné v momentu prozření odpustit všem najednou, ale v běžném režimu mi přijde praktičtější a jednodužší jít postupně a počkat si, kdo se na konci zlatého mostu objeví (někdy to je i překvapivý člověk) a s tím popracovat, projít procesem, a pak jet to kolečko znovu s dalším člověkem.

      Tereza

  13. Lenka napsal:

    Děkuji Terezko,bylo to úžasné, souhlasím s tím, že odpuštění je potřeba dělat postupně a sundavat jako slupky u cibule. Řekla bych, že u manžela se kterým jsem se rozvedla , který mě podvedl se ženou o 12 let mladší jsem dokázala odpustit postupně.Dnes se na to dívám, že moje dcera získala dva skvělé sourozence. Zato s moji maminou prostě ač se snažím,to nějak moc nejde.Vnímám , že to je problém hodně žen.

    • Tereza Kramerova napsal:

      To je hezký a vyzrálý posun s tím manželem. S maminou to bude asi hlouběji. Možná je v tobě malá Lenička, která ti to nechce dovolit. Co by se stalo, kdyby ses o Leničku postarala a dala jí zažít pocit bezpečí? Nepohlo by se to?

      Určitě na to jednou přijdeš a rozpohbybuje se to i s maminou. Už to, že tě to téma zajímá a přemýšlíš o něm, je posun vpřed.

      Tereza

  14. Linda napsal:

    Ahoj Terko, už jsem absolvovala tolik kurzů o odpuštění, meditací, četla bibli… nicméně… 12 let se soudíme s ex o děti, na konec jsem mu je nechala, úplně vyčerpaná, nemocná, na nervy, i mi to poradili právníci, že pro mě nemůžou nic udělat… že by mu je nechali, ať si najdu banbu Ukrajinců… nu a nyní… žiji v zahraničí, a on pořád dál a dál přes soudy se mi mstí… vysoudil takové výživné, které nemohu platit, platí ho moje máma, která mi nadává, že kvůli mně bude mít ještě rakovinu… už se s ní nebavím… starší syn, 12 let věčně poručaný, pokakaný, problémy chování… měsíc mi je nedal na telefon… i když má podle rozsudku ve čtvrtek, ale nedá… ospod říká, domluvte se, jako rozumní lidé… a tlustá zaminudrákovaná soudkyně… se mi vysmívá, i ospod se mi vysmívá, jak jsem naivní… ach jo.. a co ty děti tam jako s ním? Podle všeho je otec narcista, mstí se mi, děti vyřízený, já taky… už nemám ani řidičák, vzali mi ho při exekuci, stát, který mi nepomohl nikdy, tady mám žít? V takovém státě? Ach jo… už fakt nevím, co s tím… Je to o odpuštění? Odpouštím furt dokola a furt nic. Chlap si jede po svém. Dělá ci, so chce a nikdo mu nic nemůže. Psycholog říká, že je to o něm, ne o mně… a co mám tedy dělat, když zase podal odvolání proti rozsudku na zvýšení výživného, které mu bylo zamítnuto a nedal mi děti na telefon, jak má a dělá mi, co mi dělá… bylo i napadní fyzické, byla jsem na psychiatrii, dobrovolně, pak tam ospod hospitalizoval i syna, bez mého svolení… kdo mi pomůže? Kdo mým dětem pomůže? Děkuji za odpověď.

    • Tereza Kramerova napsal:

      Lindo, to je šílenej příběh. Moc mě mrzí, že to vy i děti prožíváte. Občas se divím, co vše je v naší „civilizované“ společnosti možné a bolí mě z toho srdce. Bohužel pro vás nemám odpověď, ani radu, jak s tím v realitě pracovat. Nemám zkušenosti.

      Napadá mě, co bych z duchovního hlediska dělala v takové situaci já – modlila se. Modlitba umí na energetické úrovni ohromně pozvednout a přinést i ochranu. Z mého pohledu je moc dobře, že máte kolem sebe záchrannou síť (psycholog, psychiatr…) a nemusíte na to být sama. Věřím, že se nebojíte si říct o pomoc!

      Myslím na vás a přidámvám prosbu našim andělským kamarádům, ať se situace u vás začne rozmotávat.

      Tereza

  15. Lucie napsal:

    Dobrý večer Terezko, předně Vám chci z celého srdce moc poděkovat za to co děláte. Mám od Vás mnoho meditací a ráda se k nim vracím, jelikož mi moc pomáhají a dodávají sílu. Jsou pro mne takovým pohlazením po duši. Nyní si procházím opravdu nepěkným obdobím a i když vím, že to je určitý způsob mého vývoje a cesty, je těžké po ní kráčet. Dlouhodobě jsem byla jak fyzicky. tak psychicky týrána od mého manžela, díky bohu se mi podařilo se z toho vymanit, ale nyní si už skoro rok procházím kolečkem soudů jak trestních tak i jednání přes právníky hlavně co se týče naši společné dcerky, jelikož se mi i nadále snaží právě prostřednictvím ní ubližovat a to je právě to nejbolestivější s čím se nyní snažím v sobě pracovat. Před cca čtyřmi lety jsem skončila na klinice se zánětem očního nervu, kdy jsem částečně na několik dní přestala vidět, bylo to právě v období kdy začali větší útoky. Před pár měsíci mi začala brnět levá strana obličeje, to nyní úplně ustalo. A několik let mne gynekoložka posílá na konizaci děložního čípku, čemuž se bráním, jelikož si myslím že to mám právě z něj a je potřeba si to urovnat hlavně po energetické stránce než operací a případných dalších následků. Nyní jsem se dala na cestu ještě jednoho kurzu, který začíná od února a trvá čtyři měsíce, moc se na něj těším, ale zároveň si právě často pouštím Vaše meditace a hledám všechny možné dostupné cesty jak na sobě pracovat a tím tento proces co nejvíce urychlit a mohli jsme konečně žít krásný život v lásce a hojnosti. Myslím si že né náhodou mi do cesty přišla právě nyní Vaše nabídka nynějšího kurzu s kterým souzním. Ráda bych se prosím zeptala, zda je kurz a přístup k videím pouze na omezenou dobu čtyř týdnů nebo se k nim mohu i nadále vracet? Moc děkuji a přeji krásný den

  16. Michaela Štarková napsal:

    Terezko,
    jak jsou dlouhé jednotlivé meditace, půjdou stáhnout na flešku, abych je mohla poslouchat večer před spaním bez wifi?
    Děkuju Míša

  17. Ivet napsal:

    Díky za podpůrný a vysvětlující úvod do odpouštění, hodně mi to dalo. Největší AHA pro mě bylo nastínění, jak vypadá „očistec“pro duše po smrti – to je krásné a velmi odlehčující-povznášející a hezky mi to zapadá i do mé představy, jak to běží po smrti. Ať se daří, hezké dny

Napsat komentář: Drahomíra Hastíková Zrušit odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *