Opravdu to chceš? Není cesty zpět…

„Opravdu to chceš?“, zeptalo se tělo.
„Ano, chci. Chci zakořenit své duchovní poznání do hmoty. Chci mít nohy na zemi. Chci tě plně obývat, být si tě vědoma a umět ti naslouchat.“

„Víš, že budeš muset udělat nějaké změny? Hodně změn.“
„Vím a přesto to chci. Ne, přesněji je to takto: vím, a právě proto to chci!“
„Dobře, ale věz, že pak již nění cesta zpět. Když spolu začneme hovořit, budu očeávat, že mi budeš naslouchat. Pokud mé signály budeš ignorovat, bude tě to bolet.“
„Vím, a beru to!“

Ať chcete nebo nechcete, vaše tělo neustále vypráví příběh vašeho života

Už nějakou dobu jsem si všímala, jaké příběhy vyprávějí těla lidí na ulici. Viděla jsem hodně bolesti, zneužívání, neúcty, opovrhování i odsuzování. Těla působila smutně, odevzdaně a rezignovaně.

Viděla jsem i druhou stranu. Ta těla, která byla připojena na lásku svých majitelů, se pohybovala hladce, elegantně a jakoby bez tíže. Přitahovala pozornost a podporovala svého nositele. Vnímala jsem, že jsou celá obydlená a energie jimi proudí od konečků prstů po vrcholek hlavy. Žádná místa nebyla opuštěná, studená, jako u těch bolavých a nepřijatých těl.

Čím víc jsem objevovala krajinu mysli i duše, tím víc mě tělo volalo. Začalo mě učit a právě na druhých lidech mi ukazovalo, jak se projevují různé úrovně nepřijetí.

Co to vlastně znamená, mít tělo?

Díky této škole jsem pochopila, že tělo je jediná hmotná „věc“, kterou opravdu vlastníme a je s námi od narození až po naše poslední vydechnutí. Vstřebává každou naši myšlenku, každý pocit i každé sousto, kterým ho krmíme. Je to živoucí a neustále se proměňující knihovna našeho života.

Obdivuji ho, ač nikdy neporozumím, jak funguje. Nedokážu si vysvětlit, jak geniální musí být „kompjůtr“, který naše tělo řídí, když vložením jahody do úst začne žaludek produkovat přesně ty sloučeniny, které ji dokáží strávit. Nepochopím, jak naše tělo dokáže ze dvou buňek vybudovat něco tak dokonalého, jako je miminko.

V mém dosavadním vnímání těla jsem dospěla k tomu názoru, že krom fyzické šlupky máme ještě další těla, jemnohmotná. Vím, že je popisují východní nauky, ale záměrně toto učení nestuduji, abych nechala svoji mysl a naciťovací receptory otevřené a neovlivněné.

Pro náš pocit ze sebe sama je zásadní tělo emocionální

Zřetelně vnímám tělo emocionální, které je, dle mého, tvořeno barevným a neustále se přelévajícím fluidem našich pocitů i emocí. Zapisují se do něj reakční mechanizmy, které předurčijí, jak budeme pravděpodobně reagovat na další nový podnět. Dominantní „barva“ našeho emocionálního těla také zásadně ovlivňuje naši náladu a životní postoj.

Pochopila jsem, že v sobě toto tělo obsahuje tisíce a tisíce příběhů, které jsme za život nastřádali, a podle nich formuje to tělo fyzické.

Co říkal můj špek na břiše?

Například já jsem měla po porodech dlouho hodně nafouklé a tukem obalené břicho. Často se mě lidé ptali, zda jsem těhotná.

Když jsem se rozhodla tuto oblast propátrat, zjistila jsem, že mi v této tukové „okrase“ bydlí strach z bolestí světa, které bych už neunesla.

A tak jsem se na podvědomé úrovni rozhodla, že tyto bolavé zážitky od svých klientek a ze světa budu skaldovat v břiše. Chovala jsem si je tam jako takové své další miminko.

Jaká přišla úleva, když jsem zjistila, že už v tom nemusím pokračovat a mohu všechny tyto nashromážděné bolesti vypustit! I proto jsem techniku vypouštění bolesti z těla zařadila do mého online kurzu Miluji své tělo. Mám totiž za to, že mnoho žen ve svém břiše, respektive v děloze, podvědomě transformuje negativitu ze svého okolí a léčí tím svět. Ale ono se to dá dělat i fikaněji, aniž bychom přitom musely tuto tíži nosit v sobě.

Podívejte se, jaká změna u mě BEZ úsilí a odříkání nastala, když jsem s touto informací začala vědomě pracovat a vypustila ze sebe tyto negativní energie, nastavila si s tělem přátelský vztah a začala mu mnehom víc naslouchat, než tomu bylo dřív.

Pravdivý příběh, který Veroniku přenesl přes bolest, slzy až k…

Touha odpojit se od fyzické těžkosti a jít k lehkosti vlastní duše, byla ve mě hluboce zakořeněná, jako bych celý život toužila jen po návratu domů, ovšem bez těla.

Bez návratu do hmoty není opravdové duchovnosti

Zrod přirozené lásky ke svému tělu jako nový začátek

Neměním své tělo, ale způsob, jakým jsem na něj doposud nahlížela.